Beng

Beng, m. čert, ďábel, odvozeno od sanskrtského "vyanga" – 1 flekatý, 2 žába.

V představách slovenských Romů nemá beng tak vyhraněnou roli jako například u (argentinských) Kalderašů, kde je negativním, avšak rovnocenným partnerem Boha (Devel). Zde jde patrně o vliv ruského lidového (bogomilského) dualismu. Mohl se dotknout kultury Kalderašů v době, kdy po zrušení otroctví Romů v Moldavě (1855) a Valašsku (1856) emigrovali do Ruska a několik generací tu pobyli.

Beng u slovenských Romů je síla zlá, avšak není zdaleka tak přesně definován jako například bosorka, čohaňi (čarodejnice), mamuna (noční můra) a další napřirozené síly a bytosti. V pohádkovém folkloru se beng často vyskytuje jako hlupák, kterého chytrý Rom dovede přelstít. Role hloupého čerta je podobná jako v pohádkách slovenských nebo českých.

Výrazu beng se užívá v přeneseném významu pro zlého člověka, ale i pro zlobivé dítě. V tom případě se uplatňuje spíše zdrobnělina bengoro.

Veškeré zlé síly se označují jednotným tabuizovaným výrazem bižužo (nečistý). Bižužo se může projevit i jako některé nečisté zvíře, na prvním místě jako žamba (žába) nebo sap (had).

Blíže viz heslo De(ve)l.

Literatura

Bernal, Fernández J. M. (1995) Šav le Jonisko. Sar kerdžili i lumja In: Romano džaniben 4, pp. 42-45.
Turner, Ralph L. (1966) A Comparative Dictionary of Indo-Aryan Languages. London.
Image Verze pro tiskárnu