Devel

De(ve)l, m. , Devla! Bůh

Výraz De(ve)l se užívá pravděpodobně ve všech romských dialektech ve významu Bůh. Patří k nejstarší jazykové vrstvě romštiny, má tedy indickou etymologii. Souvisí se sanskrtským výrazem déva. V třítisícileté sledovatelné historii indických filosofických a náboženských proudů nabýval výraz déva různých významů v opozici nebo v synkretické koexistenci s jinak označovanými a jinak vymezovanými transcendentálními bytostmi, které by bylo možné označit pojmem Bůh. V sanskrtském slovníku se pod heslem déva uvádějí ekvivalenty božský, bůh, král, kněz, Nejvyšší, zobrazení Boha.

Pojetí Boha ve společenství slovenských Romů naznačují následující přísloví, úsloví a obraty

Manuš savoreha birinel, ča le Devleha na.
"Člověk může ovládnout všechno, jenom Boha ne."
Aňi e prajťori pes na čalavela, te o Del na kamela.
"Ani lísteček se nepohne, nebude-li Bůh chtít."
So o Del dela, oda ela.
"Co Bůh dá, to bude."
So tut o Del diňa, ňiko tutar na lela.
"Co ti Bůh určil, toho tě nikdo nezbaví. (Dosl. Co ti Bůh dal, to ti nikdo nevezme.)"
Ma rode le Devles avri, rode les andre tiro jilo.
"Nehledej Boha venku, hledej ho ve svém srdci."
O Del pes sikhavel andre savoreste, aľe manuš hino koro.
"Bůh se projevuje ve všem, jenomže člověk je slepý."
Manuš paťal, hoj džanel, aľe oda, ko džanel, hin ča o Del.
"Člověk si myslí, že ví, ale kdo ví, je jenom Bůh."
Tu le Devles na dikhes, aľe o Del tut dikhel.
"Ty Boha nevidíš, ale Bůh tebe vidí."
Anglo šingune tut šai garuves, aľe anglo Del na.
"Před četníky se schováš, před Bohem ne."
O Del arakhwl sakones, ko pes ke leste mangel.
"Bůh si najde a ochrání každého, kdo ho vzývá (kdo se k němu modlí, kdo ho volá, kdo ho prosí.)."
Marel o Del marel, kas korkoro kamel.
"Trestá Bůh, trestá, koho se mu zachce."
Savore sam le Devlestar.
"Všechny nás stvořil Bůh (dosl. všichni jsme od Boha.)."
Roma ušťen le Devleha, džan te sovel le Devleha.
"Romové vstávají s Bohem a jdou s Bohem spát."
Kas o Del andro kher anďa, me les avri na čhivava.
"Koho Bůh přivedl do domu, toho přece nevyhodím."
O Roma savoro visaren pro Del.
"Romové směřují všechno k Bohu."
O Del e Romen na omukhela.
"Bůh Romy neopustí."

V pohádkách slovenských Romů, zejména v hrdinských příbězích (vitejzika paramisa) se vyskytují standardní formule, které rovněž naznačují jedinečnost a výsostné postavení Boha. I tak zdánlivě běžná každodennost jako je příchod rána nebo večera, se vyjadřuje frází o Del diňa tosara/rat ("nastalo ráno/ noc" - dosl. "Bůh dal ráno/večer, noc").

Jeden ze standartních obratů, jimiž se vyjadřuje síla nebo moc hrdiny, je o Del hin jekh, jov hin aver pal o Del ("Bůh je jediný/první, on /hrdina/ je druhý po Bohu /svou silou, mocí/").

V písňovém folklóru je Bůh všudypřítomný. Většinou ho zpěvák či zpěvačka oslovují: Delva, Delva! (Bože, Bože!). Ptají se na radu, zpovídají se, ztěžují si, prosí, přiznávají mu jeho vznešenost. Podobně jako se v Indii modlitby zpívají, lze i některé romské písně považovat za modlitby.

V písních zaznívá odevzdanost osudu, který Bůh pro člověka připravil, někdy i protest, či spíše potřeba pochopit nepochopitelnost Božího jednání.

Marel o Del marel
kas korkoro kamel
the man o Del marďa
sar korkoro kamľa
Trestá Bůh trestá
koho sám chce
i mě Bůh potrestal
jak sám chtěl

Druhé dva řádky písně mají nesčetné množští variant:

the man o Del marďa,
bo na šunďom la da
i mě Bůh potrestal,
protože jsem neposlechl matku
soske ča jov marel
miro kalo šero
proč jenom trstá
mou černou hlavu
soske ča jov marel
mire kale čhaven
proč jenom trestá
mé černé děti

Pochopitelně je Bůh přítomen ve zdvořilostních obratech jako jsou pozdravy, žehnání, přání všeho dobrého, ale i v kletbách. Tak je tomu ovšem i v jiných jazycích a kulturách.

O Del tut anďa (andre amaro čoripen) ("Bůh tě přivedl (do naší chudoby)") – je krásná tradiční uvítací formule

Mi del o Del bacht sasťipen
"Ať (ti, vám) dá Bůh štěstí a zdraví"
O Del tuke te šegetinel/o Del mi ačhel paš tute.
"Ať ti Bůh pomáhá/ať Bůh uzůstává s tebou."

Při loučení říká odcházející: Ačh/ačhen Devleha ("Zůstávej/tůstávejte s Bohem") zůstávající: Dža/džan Devleha ("Jdi/jděte s Bohem")

Postavení Boha vůči člověku naznačují i gramatické tvary odvozené od výrazu De(ve)l, které nabyly nového významu:

devleske (dativ) - zadarmo, Na dava tut aňi devleske ("nedám ti to ani zadarmo")

devlestar (ablativ)

  • náhodou Gejľom te cinkerel, devlestar man andre sklepa arakhľom tira bibaha ("Šla jsem nakupovat a náhodou jsem se v obchodě sešla s tvou tetou")
  • naštěstí, naneštěstí (podle kontextu) O čhavoro gejľa tel o motoris, devlestar pes leske ňič na ačhiľa ("Dítě vbhělo pod auto, naštěstí se mu nic nestalo.") Pejľa andro paňi, devlestar tašľiľa ("Spadl do vody, naneštěstí se utopil.")
  • talentovaný, nadaný - jov lavutaris devlestar ("je talentovaný/Bohem nadaný hudebník")
  • hodný, laskavý - Pojekh gadži has devlestar, delas maro, pojekh gadži has bengestar, na delas, mek pre tute mukľas rikones ("Některá selka byla hodná, dala chleba, některá byla zlá (dosl. od ďábla), nedala a ještě na tebe pustila psa.")

Příklady folkoru a hovorového jazyka, v nichž se vyskytuje Bůh, nejsou pochopitelně vyčerpávající, ale domníváme se, že i tak ukazují vztah slovenských Romů k Bohu.

Ačkolive je De(ve)l hlavní, nejvyšší, všemocná, vševědoucí, všudypřítomná a nezástupná transcendentální moc, existují i další síly, které mohou člověku škodit (to častěji) nebo prospívat (méně často). V představách slovenských Romů jsou některé z těchto sil neviditelné, jiné personifikované v konkretních bytostech.

Mezi zosobněné nadpřirozené síly patří například bosorka / čohaňi/guľi daj / guľi phen - čarodějnice. Bosorka vyměňuje nepokřtěné dítě, může člověka počarovat, aby onemocněl, aby se zamiloval nebo odmiloval, může přivodit i smrt. Hodné čarodějnice (v některých dialektech se označují slovem drabarňi) dovedou léčit, věštit, dát dobrou radu.

Mezi nezosobněné nadpřirozené síly patří například nemoce. Člověk se jim brání tím, že je samotné nepojmenovává pravým jménem, aby je nepřivolal. O epilepsii se hovoří jako o oja (tamta), o rakovině nebo pohlavních chorobách jako o džungalo nasvaľipen (hnusná nemoc), atd. Před nemocemi chrání aver nav (jiné jméno) - přezdívka. Nemoc hledá dítě podle přezdívky, ale nenajde je, protože jeho totožnost je ukryta pod skutečným (někdy tajným) jménem.

Jako transcendentální síla působí i porušená přísaha. Tuto sílu ovšem vyvolá člověk sám, totiž tím, že přísahu poruší. Výraz arakhľa les (dosl. "našla si ho") znamená, že si člověka našla jeho křivá přísaha a potrestala ho, někdy i smrtí.

Podobně působí košiben kletba.

Jakhaľiben uhranutí je rovněž síla, která funguje i bez záměru toho, kdo uhranutí způsobí. Mnohdy může uhranout i člověk, který se na druhého (zejména na dítě) podívá s láskou a obdivem.

Další nadpřirozená síla je mamuna, noční můra. Ve spánku člověka pribešel (přisedne) a tasavel (dusí). Vychází jako fluidum z někoho, kdo o tom vůbec nemusí vědět.

Nejdůležitější síly jsou ovšem mule - duše zemřelých. Duše zemřelých se vracejí na svět buď proto, že s někým ze živých nemají vyřízené účty, anebo proto, že na onom světě nemají klid.Většinou muken dar straší, pouštějí hrůzu, všelijak škodí - škrtí, dusí, dělají modřiny. Mohou ale také radit a varovat.

Ne zcela jasnou roli má beng - ďábel, čert. Ve slovenské romštině se výrazu beng užívá spíše pro zlého člověka. Jinak se obecná nečistá síla, která stojí proti Bohu, označuje slovem bižužo (nečistý).

Jaký je vztah mezi Bohem a ostatními transcendentálními silami, které mají nad člověkem moc? Podle představ některých Romů Bůh skrze tyto síly působí, jsou jeho nástrojem. Je nad nimi. Mnozí Romové tento vztah cítí, ale nedovedou ho verbalizovat. Logickou verbalizaci složitých vztahů můžeme obvykle očekávat od "odborníků", specializovaných profesionálů, duchovních, filosofů. Kdybychom se zeptali kteréhokoli "obyčejného"gádžovského křesťana na vztah mezi Bohem a jakoukoli jinou křesťany uznávanou transcendentální silou (třeba anděly, osudem, atd.) nejspíše by také nedovedl "logicky" odpovědět.

Je třeba podívat se do historie, proč vlastně sami Romové nerozpracovali deskripci svého náboženského systému a nepopsali roli, kterou v něm hraje De(ve)l.

Když Romové odcházeli z Indie, odnášeli si s sebou nepochybně i představy, které etnosociální skupina, od níž se oddělili, měla o komplexní existenci Vesmíru. Do té patřila pochopitelně i transcendentální síla - nebo transcendentální síly - které řídí koloběh světa, vesmíru a lidského bytí, síly, které přesahují lidské chápání a činění, a s miniž je potřeba komunikovat tak, aby člověku neškodily, naopak, aby ho chránily. V Indii se ovšem vydělily specializované skupiny "odborníků", kteří tyto představy utřídily do filosofického systému. Byly to na prvním místě různé kasty spadající do varny (třídy) bráhmanů. Někteří měli funkci obřadníků sloužících i příslušníkům ostatních džáti při důležitých obřadech.

Romové - to je různé kasty a podkasty domského společenství - provozovali profese hudebníků, kovářů, překupníků, atd., ale profese obřadníka, nábožensko-filosofického činitele do jejich kastovní dharmy (úvazku, povinnosti) nepatřila. Některé rituální úkony sice prováděli příslušníci romských rodů (zejména staré ženy), avšak náhradu za náboženské specialisty, kteří fungují při nejdůležitějších událostech života jako je narození či úmartí, museli Romové hledat u duchovních reprezentujících náboženskou kulturu v zemích, kudy procházeli. Pro ty se užívá výraz rašaj (farář, kněz, duchovní reprezentující kterékoli náboženství). Výraz rašaj souvisí se sanskrtským slovem riši - mudrc, zřec.

Přestože tedy Romové pozbyli po svém odchodu z Indie služby nábožensko-filosofických "profesionálů", kteří by specifickým způsobem uchovávali a tradovali utříděný systém specifických transcendentálních představ propojený se systémem obřadů a rituálů, Romové mají transcentno včleněno do svého každodenního života velmi četnými a hlubokými vazbami. Hlavním činitelem, představitelem a výrazem tohoto transcendentna je právě De(ve)l - Bůh.

Tím, že v „náboženských“ záležitostech sloužili Romům po jejich odchodu z Indie nejrůznější neindičtí rašajové namísto indických rišijů, vnášely se do původního systému transcendentálních představ představy a obřady z jiných náboženství. A tak pod povrchovou strukturou křesťanství, islámu, atd. spočívá substrát indické duchovní oblasti a vychází najevo v nejrůznějších jak ideových tak činnostních formách, které často gádžové - a hlavně představitelé gádžovských náboženství - považují za "pověry".

Většina slovenských Romů jsou formálně katolíci a to proto, že katolické náboženství na Slovensku tradičně převládalo a dosud převládá. Katolického faráře potřebují Romové na prvním místě při křtu. Dítě při porodu přichází na tento svět z jiného světa a síly onoho světa nad ním mají moc do té doby, než je rituálně "očištěno". Rituální očistu a přijetí do tohoto světa může provést jen "profesionál" - a to katolický kněz při křtu. Přechodem z jednoho světa to jiného je úmrtí a i přitom musí asistovat kněz. Pohřeb je jistou pojistkou, aby se duše zemřelého nevracela. Před knězem se skládají ty nejslavnostnější přísahy. Například že dotyčný přestane pít alkohol, nebo že dotyčná nebyla nevěrná. (Hiňi žuži avrestar - dosl. "je neposkvrněná od jiného"). Kněz může být přivolán, aby očistil dům od neodbytného mula, kterého nelze zažehnat lajckými domácími praktikami. Poslední dvě služby někteří kněží odmítají vykonat jakožto "nekřesťanské". Za všechny služby vybírá většina farářů peníze.

Jak se De(ve)l srovnává s katolickým pojetím Boha, Boží trojice, Panny Marie, světců, andělů a dalších personifikací transcendentna? Svým způsobem je nejdůležitější Panna Maria. Její obrazy visí na stěnách tradičních romských domácností, někde tvoří menší obrázky spolu se svíčkou, případně nádobkou se svěcenou vodou domácí oltářík. Obrazy Panny Marie plní potřebu "vidět" - vnímat alespoň jedním smyslem - zástupnou podobu neviditelného Boha, který smyslové vnímání člověka přesahuje. Proč Panna Maria a proč ne kříž, který visí v rodinách zbožných katolických gádžů? Na tuto otázku mnoho Romů odpovědět dovede: O Roma na kamen mules ("Romové nechtějí mrtvého"). Mrtvý nepatří mezi živé, i když je to Ježíš, Syn Boží. Přitom ovšem pokřižování se (čhinel pre peste kerestos) je jednou z obranných praktik proti zlým silám, zejména mulům. Úkon pokřižování se není spojován s obrazem trpícího umírajícího Krista.

Panna Maria je svým způsobem totožná s Bohem. Zaznamenali jsme věty: Kana mangav le Devles, džav kijo obrazis. ("Když o něco prosím Boha, jdu k Obrazu"). Přitom na obraze je Panna Maria. Před "Obrazem" (Panny Marie) se přísahá a přísahající se přitom dovolává svědectví Boha. Před "Obrazem" (Panny Marie) se nikdo z rodiny nepřevléká, protože by se tím "urazil Bůh" (čhinelas bi pes paťiv le Devleske). Bůh je neviditelný, "Ukřižovaný" Syn ho nereprezentuje. Zbývá tedy Panna Maria. Někdy namísto nebo vedle obrazu Panny Marie visí na zdech obrazy živého Ježíše Patýře.

Domníváme se, že Panna Maria může být metamorfovaným archetypem ženské Bohyně, Bohyně Matky, kterou v různých podobách vyznávali (a dosud vyznávají) příslušníci různých původně předárijských etnik v Indii. Panteon árjů byl "mužský". Ženské bohyně - většinou jako družky božstev ztělesňujících některý aspekt jediného absolutního Boha (paramátmá - nejvyšší duše) - se včlenily do hinduistické kultury někdy mezi čtvrtým a sedmým stoletím n.l. V té doby si dynastie Guptů podmanila v podstatě celou Indii. Příslušníci původních etnik, která měla své malé, autonomní "lesní" nebo "vesnické" státečky, ztratili svůj politický i etnický status a byli uvrženi na okraj společnosti jakožto pančamá - pátá třída stojící za hranicemi dosavadních čtyř "varn" (tříd). Takovým podmaněným autonomním útvarem byl pravděpodobně i "státeček" Domů. Není vyloučené, že právě v té době část Domůopustila Indii. Jako většina ostatních preárijských etnik uctívají dodnes různé domské džáti v Indii ženské bohyně. Ženský božský princip se v evropském křesťanském (katolickém) prostředí patrně realizoval v podobě Panny Marie.

V poslední době se kříž s ukřižovaným Ježíšem objevuje na stěnách romských domácností častěji. Patrně s hlubším průnikem katolictví do původního vnímání transcendentna. I tak se stále dává přednost kříži prostému, symbolickému bez zobrazení mrtvého těla.

Ačkoliv o náboženství Cikánů/Romů byla napsána řada úvah a studií, nesetkali jsme se zatím s prací, která by postihla specifický "indicko-evropský" nábožensko-filosofický synkretismus v transcendentálních představách Romů. Nepochybně se tohoto úkolu podujmou co nevidět sami romští filosofové.

Literatura

Hübschmannová, Milena (1995) Šaj pes dovakeras – Můžeme se domluvit. Olomouc.
Kostič, Svetislav (1995) Jak je starý Bůh Romů (etymological essay). In: Romano džaniben 4/95, pp. 39-41.
Mylius, Klaus (1987) Wörterbuch Sanskrit Deutsch. Leipzig.
Image Verze pro tiskárnu