Bijav (Svatba)

bijav m.: svatba, svatební obřad.

Bijav není předpokladem ke stvrzení partnersého svazku. Posvěcením společného soužití je mangavipen. Bijav je společenská záležitost, může být uspořádaná až několik let po mangavipen - tehdy, když rodiny manželů mají dost peněz, aby svatební hostinou mohly demonstrovat svou společenskou prestiž. Zatímco mangavipen se odehrává v úzkém rodinném kruhu, při obřadu bijav se počítá se stovkami hostí.

bijav může být záležitost čistě romská, avšak i v minulosti byla občas potvrzena oficiálně v kostele nebo na radnici. Dělo se tak víceméně pod společenským a ekonomickým nátlakem oficiálních autorit. Svazek "na víru" (pre vera) byl v opovržení, stejně tak jako se křivěpohlíženo na družky ve srovnání se zákonitými "manželkami". V minulosti neměly družky nárok na různé finanční podpory, kterých se manželkám dostávalo.

Dokud nebyli mladí Romové oddáni v kostele nebo na radnici, považovala neromská společnost jejich děti za nemanželské. Stávalo se - a je tomu tak i dodnes - že děti narozené před oficiální gádžovskou svatbou, mají příjmení po matce, a jejich sourozenci narození po institucionálně uznaném svatebním obřadu nesou příjmení po otci.

Jak romská bijav tak i mangavipen jsou ovšem obřady, které zavazují partnery, aby spolu žili až do smrti podle zásady: "ko kas peske lel, mi leha dživel" - "kdo si koho vezme, s tím ať žije". Při svatebním obřadu bijav oddává nastávající manžele čhibalo (starosta, dosl. "mluvčí") zvolený ad hoc příbuzenstvy mladého páru. Bývá to člověk starší, vážený, který dovede dobře mluvit, aby jeho slova utkvěla novomanželům v duši po celý život. Přeje se na prvním místě, aby spolu zestárli ("te phuron dujdžene") - tedy aby splu vydrželi po celý život. A pak, aby měli "dětí, kolik je na nebi hvězd a ještě o jedno víc" ("jak tumen te aven čhave, keci hin pro ňebos čercheňa a mek jekheha buter").

bijav je ve společenství usedlých servika Romů provázena řadou rituálů, z nichž některé se liší od lokality k lokalitě a bývají ovlivněny krajovými zvyklostmi gádžovských sousedů. (Na samém východu Slovenska osídleném rusínskou menšinou sdílejí například Romové rusínský zvyk rozlít při svatbě kbelík vody, kterou pak manželé musí společně utřít jedním hadrem). Ke starým zvykům majícím své kořeny pravděpodobně v Indii, patří rituál, při němž čhibalo sváže mladým ruce šátkem (obvykle červeným) - nebo dříve slámou - do dlaní jim nalije pálenku a tu pak nevěsta vypije z dlaně ženicha a ženich z dlaně nevěsty. Na severozápadu Indie se místo pálenky klade na dlaně svázaných rukou cukroví a mladý pár se jím vzájemně krmí.

Image Verze pro tiskárnu
Image Romská svatba (Oberwart [Burgenland]/Rakousko)
Image Svatební slavnost "slovenských" Romů (Česká Republika)
Ženy tančící na svatbě (Skopje), August 1997
Romská svatba (Český Krumlov [Česká Republika])
Roma-Wedding (Český Krumlov [Czechia]), 1980