Servika Roma (Slovak Roma, kherutne / domaca Roma)

Výraz Servika vychází ze slova "Serbika", "Serbos", "Serbija". Romové na Slovensku tak byli nazýváni, protože sem přišli ze Srbska. Někteří staří Romové tento výraz ještě znají. Většina servika Romů na Slovensku si teď říkají Slovenští Romové nebo Kherutne (Domácí), protože některé rodiny se tu začaly usazovat už v šestnáctém století. Šlechtičtí majitelé Spišského hradu užívali "cikány" jako "beháre" - při lovu jim Romové nadháněli zvěř před pušku. Přitom byli povinni sbírat dříví v lese pro hrad, houby, lesní byliny a plody.

Postupem času se usazovalo čím dále tím více romských rodin. Lze říci, že Servika Romové jsou usedlí už tři, čtyři století.

V roce 1893 provedly úřady v Uhersku - Slovensko tehdy spadalo pod uherskou vládu - rozsáhlý soupis "cikánů": z něj vyplynulo, že na Slovensku tehdy žilo celkem 36 231 Romů, z nichž pouze 608 kočovalo - tedy 35 623 žilo v domcích. [ Nomadic and Sedentary ]

Z uherského soupisu vyplývá, že se 4597 romských rodin živilo kovářskou prací, 4075 hudbou, 1817 výrobou nepálených cihel, 1079 šňůrkařstvím a kartáčnictvím, v dalších rodinách se vyráběly koše, košťata, 509 žen byly vyšívačky a krajkářky. Servika Romové pracovali na poli pro sedláky, na cestách, někteří obchodovali. Je vidět, že absolutní většina slovenských Romů se živila poctivě. Koncem 19. Století odjížděli někteří Romové spolu s chudými slovenskými gádži do Ameriky. Ponejvíce bydlí dodnes v Chicagu. Někteří zbohatli a vrátili se domů.

Po první světové válce se rozpadlo Rakousko-uherské imperium a v roce 1918 vznikla samostatná Československá republika. Tehdy se Romům otevřely další obživné příležitosti. Některé romské rody - ponejvíce ti, co zbohatli v Americe - začaly obchodovat s prasaty. Vznikly tři čtyři bohaté handlířské osady v okolí Prešova na východním Slovensku. Romští hanlíři skupovali prasata od sedláků, nahnali je do Prešova, odkud si je čeští obchodníci odváželi do Prahy a jinam do Čech. Romští handlíři bydleli ve zděných domech v době, kdy i většina sedláků žila v domech z nepálených cihel, měli auta, což byl tehdy na slovenské vesnici zázrak.

Můžeme říci, že už tehdy nejeden Rom získal vyšší vzdělání. Mezi Romy se našli učitelé, inženýři - jenomže o většině z nich nevíme, protože je ostatní přestali považovat za "cikány".

V roce 1939 se Československá republika rozpadla a vznikla samostatná Slovenská republika. Na rozdíl od jiných evropských států okupovaných či řízených nacistickým Německem nepostihla Romy na Slovensku genocida, i když byli pronásledovaní a diskriminovaní: odvody do pracovních táborů, vysidlování "cikánských osad" z obcí, zákaz vstupu do měst, atd. Vládnoucí orgány dělily Romy na "cikány" a "cikány-Slováky". Ty, které považovali za Slováky, na tom byli lépe. Když povstali Slováci proti fašizmu (29.8.1944), bojovalo s nimi v povstání i mnoho Romů. A když v srpnu 1944 vtrhla na Slovensko nacistická vojska a potlačila povstání, zůstalo mnoho Romů v partyzánském hnutí. Na konci války chystali nacisté i pro Romy porrajimos (genocidu), ale dal Bůh, že válka skončila.

V roce 1945 se znovu sjednotily České země (Čechy, Morava, Slezsko) do společné Československé republiky. Tehdejší prezident E. Beneš vydal dekrety, podle nichž byli vystěhováni z Československa všichni Němci (tři a půl milionu lidí). Vylidnila se rozlehlá pohraniční území. Tehdy chodili čeští "náboráři" (recruitsmen) na Slovensko a lákali lidi na práci a k dosídlení vylidněných území v Čechách. Přišlo mnoho Romů. Lze říci, že Romové, kteří dnes žijí v ČR, jsou ti anebo potomci těch, co po válce přišli ze Slovenska. Jsou to Romové servika, ungrika i Vlaši. (ČeštíRomové a Sinti byli totiž za války vyvražděni. Naživu zůstalo asi 600 lidí). Lze říči, že asi třetina Romů, kteří až dokonce války žili na Slovensku, přišli postupně do Čech. Usazeni jsou tu už po čtyři pět generací.

Za komunismu dopadla na Romy tvrdá asimilační politika. Gádžové jim zakazovali mluvit romsky, potlačovali romskou kulturu. Snažili se roztrhnout rodiny, děti odebírali do "dětských domovů". Kdo nebyl zaměstnán, šel do vězení. Na druhé straně si Romové postupně zvykali na gádžovské práce v továrnách, na stavbách. Pražské metro vykopali romští kopáči.

Po tzv. "Pražském jaru" - 1968 (pokus o politickou reformu) vznikla samostatná romská organizace - Svaz Cikánů-Romů (SCR, 1969-1973). [ Emancipatory activities on an international level ] Za čtyři roky jeho trvání pozdvihli Romové (ponejvíce právě servika) romskou kulturu. SCR vydával "Romanoňľil", kde se nacházely první verše, krátké příběhy a články v romštině.

Lingvistická komise vypracovala pravopisná pravidla právě pro serviko (slovenský) romský dialekt. [ Roma encyclopedia and Standardised Writing ] Potom ovšem uchopili komunisté znovu politiku do vlastních rukou, zrušili SCR, a znovu se pokusili Romy asimilovat.

V listopadu 1989 došlo k "sametové revoluci", lidé svrhli komunistický režim. Oficiálně byla odstraněna i asimilační politika vůči Romům. Romům se otevřela cesta do politiky. Vzniklo mnoho romských organizací. Hned druhého revolučního dne založili Romové svou první politickou stranu ROI (Romská občanská iniciativa) - jejímž předsedou i zakladatelem byl JUDr Emil Ščuka, dnes prezident IRU (Mezinárodní romská unie) a Jan Rusenko (v roce 1996 emigroval do Belgie). Do roku 1992 bylo jedenáct Romů (!) členy parlamentu.

Demokracie ovšem otevřela možnosti i extremistům, skin-headům, kteří Romy fyzicky napadají a vraždí. Neznáme přesný počet obětí, ale nejméně 50 Romů bylo zavražděno. [Racism and human rights] Zhoršila se i sociální situace Romů. Je velká nezaměstnanost, práce není nejen pro Romy, ale ani pro gádže. Na druhé straně se Romové diferencují, nejeden Rom se etabloval jako úspěšný podnikatel.

Strach ze skin-headů ve státě, který zatím svou romskou menšinu nedovede dostatečně ochránit, i ekonomická nouze, vyvolala velkou emigraci Romů do západních států: Kanada, Belgie, Velká Britanie, Australie, Nový Zéland. Česká republika přichází o ty nejlepší z Romů. O romské spisovatele (margita Reiznerová, František Demeter jsou v Belgii, Ilona Ferková v Anglii, Malvína Lolová v Australii), o významné romské osobnosti.

V roce 1992 se Československo opět rozdělilo na dva státy, Českou a Slovenskou republiku. Vláda vydala zákon o "státním občanství", který Romy diskriminoval. Byla snaha vystrnadit na Slovensko i ty, kteří tam v životě nebyli, a jejichž rodiče se případně také už narodili v Čechách. Proto mnoho Servika (Slovenskych) Romů o sobě začalo tvrdit: nejsme Slovenští, nýbrž Čeští Romové - třebaže hovoří slovenskouromštinou. Z tohoto důvodu se vrací zpátky starý název: Servika Roma.

Serviko (Slovenská) romština je starobylá. Dodnes se v řeči starých Romů uchovala původní indická slova a gramatické konstrukce. Proto, že Servika Romové žijí na jednom místě (Slovensko) už tři čtyři staletí, hovoří se slovenskou romštinou nejvíce na Slovensku, v Čechách a na Moravě, na západní Ukrajině, a na polském jihu. Nepřestanou-li servika romští emigranti mluvit svou mateřštinou, možná, že se rozšíří i do států, kam emigrovali.

Tak jakok každý jazyk/řeč, který ještě není standardizovaný, má i slovenská romština více dialektů: "východňárské" - jimi se mluví na východním Slovensku, "západňárské" - na západě. Na východě jsou dva hlavní dialekty "humennský" a "prešovský", a některé další regionálně omezené. Na jihu se projevují vlivy maďarštiny, a tak i ve serviko romštině nacházíme maďarské prvky. Ale nepochybně si všichni servika Romové vzájemně rozumějí, ať mluví kterýmkoli dialektem.

Po "sametové revoluci" se Romům otevřela cesta k publikační činnosti. Za pouhé dva roky po revoluci vyšlo více romských knížek než za osm set let, co Romové žijí na území Čech a Slovenska. Vycházejí noviny a časopisy - v periodicích však se v jednom čísle objevují pouze tři, čtyři příspěvky v romštině, ostatní je psáno neromsky. Nejvíce píší právě mluvčí serviko romského dialektu. Čím dále tím více Romů se snaží dát své city a názory na papír. Mezi významné spisovatele patří: Ilona Lacková (1921), Tera Fabiánová (1930), Jozef Fečo (1940), Andrej Giňa (1936), PhDr Vlado Oláh (1949), Vojta Fabián (1949), František Demeter (1948), Margita Reiznerová (1945), Ilona Ferková (1955), Ján Horváth (1959), +Andrej Pešta (1921), Helena Červeňáková-Laliková (1963) a další. Ti všichni píší v serviko romském dialektu. (Kromě Heleny Červeňákové-Lalikové, která se vyjadřuje specifickým dialektem "roštárským". Hovoří jím Romové v několika vesnicích v okolí Rožňavy, Slovensko, mísí se v něm prvky slovenského a maďarského dialektu.

Image Verze pro tiskárnu
Image Spisovatelka Tera Fabiánová s rodinou (Slovensko)
Spisovatelka Elena Lacková (Slovensko)
Slovensko
Jakubovany (Slovakia), 2001
Jarovnice (Slovensko), 2001