Kher

Výrazu khera (romane khera, amare khera - romské domy, naše domy) se v některých oblastech východního Slovenska (Humenné) užívá k označení romské osady.

Kher má i zvláštní sociokulturní význam, který je patrný zejména ve výrazu andro kher (uvnitř domu, v domě, do domu). To, co je uvnitř domu, je "čistší" (rituálně), tedy posvátnější, než to, co je venku (avri). I v těch nejnuznějších obydlích bývá většinou čistě uklizeno - na rozdíl od zanedbaného vnějšího prostředí, které je avri (venku, mimo zodpovědnost za vnitřní prostor). Žuži romňi (čistotná /rituálně/ žena) má na rozdíl od degeškyžužipen andro kher/khera (čistě uklizený dům/byt). Děvčátka jsou od malička vedena k tomu, aby zametala a uklízela. Jestliže kdysi nejedno romské děvče odpovědělo v "gádžovské škole" na otázku "čím chceš být" - "chci zametat a uklízet", neznamenala jeho odpověď nedostatek sociální aspirace, nýbrž naopak aspiraci na status žuži romňi (čisté ženy), který byl pro ženu v tradiční romské komunitě statusem nejvyšším.

Starodávná formule "te sal lačho, av andro kher" ("jsi-li dobrý, vstup do domu"), která se dnes už uchovala pouze ve folkoru, naznačuje, že do vnitřku "čistého" (posvátného) prostoru nebyl zván každý. Příchozí - pokud nebyl blízce příbuzný - zůstal vždy stát (beze slova) na prahu a čekal, až/zda-li ho někdo z domácích pozve andre (dovnitř). Když Vasil Demeter (viz) vypráví, jak se neurvalý strýc Petres přišel rvát k Demeterovým až do domu ("avľi pro mariben dži andro kher"), naznačuje tím neobyčejnou strýcovu drzost a nevychovanost.

Podobně jako v indickém domě/bytě byla i uvnitř romského domu/bytu posvátnost různých prostranství odstupňovaná. Nejposvátnější bylo místo, kde visely svaté obrazy - Panny Marie nebo neukřižovaného Ježíše (kříž a smrt je symbolem odporujícím romské kulturní tradici).

Paťivale Roma (počestní Romové) se například v těchto prostorech nikdy nepřevlékali. Pokud měly bohatší rodiny více místností, bylo módou vyhradit paluno kher (dosl. zadní parádní pokoj) společenské prestiži. Nebydlelo se v něm, v měkkých křeslech nikdo neseděl, koberce přikryté igelitem, aby se nezašlapaly stejně nikdo nezašlapal, protože sem neměl přístup. Vzácní hosté uvedení do parádního pokoje se z neútulné, nevytopené místnosti raději přesunuli do příjemně zabydlené kuchyně, kde se většinou odehrával veškerý rodinný život. Zvyk parádních pokojů nesouvisel ovšem s tradiční posvátností různých prostor v bytě, ale byl byl poplatný spíše vlivu vesnického prostředí.

Image Verze pro tiskárnu
Črensovci (Slovinsko), 2002