Daj / Dad (Matka / Otec)

Daj / Dad – rodiče (Rom / Romňi – manželé)

Dvoučlenné sousloví (e) daj (o) dad vyjadřuje pojem "rodiče", který se v některých jiných jazycích vyjadřuje jedním výrazem. V indických jazycích, k nimž romština patří, jsou dvou i více slovné kolokace různého typu běžným pojmenovánítvorným prostředkem. Daj / Dad má strukturní obdobu v hindském výrazu téhož významu Má Báb (dosl. matka otec). Slovosled určující pro matku první místo v sousloví (Daj / ) naznačuje , který z rodičů má ve vztahu k dětem důležitější roli.

U sousloví Rom / Romňi (manželé) preferuje slovosled muže, což je příznačné i pro jeho sociální status.

Protože role matky a manželky a otce a manžela většinou splývají, pojednáváme hesla "rodiče" a "manželé" společně.

E piri la dakeri, e roj le dadeskeri.
"Matka se stará, aby bylo v hrnci, otec, aby měl na lžíci."

Úlohy v rodině byly přesně rozdělené. Do věcí, o kterých rozhodoval muž, žena nezasahovala a naopak:

O papus vakerlas pal e buťi a pal savoreste, so kampel paš o kher, e baba vakerlas pal savoro, so andro dživipen kampel – kaj te jel so te chal, andro žužipen kaj te dživen. So kampelas andro dživipen, sa kerlas e daj. E daj savoro ľikerlas. (E. Cina 1994)
"Dědeček rozhodoval o práci a o všem, co se týkalo domu, babička zase rozhodovala o všem, co je nutné pro život – aby bylo co jíst, aby žili v čistotě. Co bylo třeba k životu, všechno dělala babička. O vše se starala matka. " (E. Cina 1994)

Matka nesla zodpovědnost za děti a domácnost. Do její pravomoci spadal i ekonomický chod domácnosti. Zatím co jídlo chodili nakupovat v některých případech rodiče spolu, nákup oblečení pro všechny členy rodiny byla čistě ženská záležitost.

Andro kher, la da hin andro chulajipen bareder lav. O rom delas dojekh koruna la romňake. Paľis e romňi mušinlas pes te starinel - ča, kaj les te jel so te chal. (T. Fečová 1981)
"V domácnosti měla hlavní slovo matka. Muž odevzdával všechny peníze ženě. Potom se už musela starat žena – hlavně, aby měl co jíst. " (T. Fečová 1981)

Dříve však muži často neměli stálou práci a nemohli zajistit rodinu pravidelným příjmem. zodpovědnost za výživu rodiny přebíral muž tehdy, když se naskytla příležitost k výdělku - objevila se poptávka po jeho práci nebo službě. Týkalo se to hlavně kovářů a nejlepších hudebníků, v ostatních případech vzhledem k okrajovému postavení Romů v majoritní společnosti, docházelo velmi často k výpadkům.

Te o dad džalas te phagerel bara abo andro veš te kerel abo chaňiga avri te kidel, ta buter zakerlas o dad, no aľe na sas les furt. Kerlas duj trin ďives abo the calo kurko abo duj, aľe paľis les buťi na sas, ta n'anelas khere ňič (V. Fabián 1981)
"Když šel otec roztloukat kameny nebo pracoval v lese a nebo kopal studně, tak vydělal víc otec, jenže otec nepracoval stále. [Bara] Pracoval dva tři dny a nebo i celý týden a nebo dva, ale pak zas práci neměl, a tak do domácnosti nepřispíval. " (V. Fabián 1981)

Muž mnohokrát zůstal bez práce a zodpovědnost za zabezpečení domácnosti přecházela opět na ženu, bez toho, že by se jí vrátilo její výsadní postavení a nejvyšší autorita, kterou určitě kdysi měla. U usedlých servika Romů byl zvyk chodit po vesnicích ("te phirel pal o gava") nejdůležitější činností a povinností romských žen kromě starosti o domácnost. Výměnou za potraviny poskytovaly ženy různé služby – vymazávání pecí, zametání dvora, práce na poli a pod. V případě, že nebyla poptávka po takovýchto službách, byla žena odkázána na žebrání.

Muž obyčejně v domácnosti nepomáhal. V některých osadách muži nevykonávali ani takové práce, které spadali do jejich kompetence a povinností, jako například nošení a rubání dřeva.

E daj anelas maro andal o gav, mek starinlas pes le čhavendar, anlas aro abo thud, arminori anlas, akanake mek peske mušinlas kaštenge te džal, te čhingerel, te tavel. O dad lake šoha na pomožinkerlas. Te has kajse bareder čhave, ta o čhavore, aľe andr'amaro gav o rom šoha na. (I. Lacková 1982)
"„Matka obstarávala jídlo z vesnice, k tomu se starala o děti, přinesla mouku a nebo mléko, trochu zelí, potom musela jít ještě na dřevo, sekat, vařit. Otec jí nikdy nepomáhal. Když už byly děti větší, tak pomáhali chlapci, ale v naší osadě muž nikdy (ženě nepomáhal). " (I. Lacková 1982)

Za dobrého otce byl považován muž, který výdělek nepropil a eventuálně se postaral o děti i o domácnost, v případě, že matka onemocněla a nebo celý den sháněla obživu.

Darekana sas avka: o murš andre familija terďolas pre sera. Te has lačho lavutaris, te anelas khere love, ta sas lačho dad. Te na sas lačho dad, ta jepaš prepijelas abo n'anelas khere ňič. (V.F.)
"Kdysi to bylo tak: muž stál v rodině stranou. Když byl dobrým muzikantem,a přinášel do domácnosti peníze, tak byl dobrým otcem. Špatný otec buď polovinu propil a nebo nepřinesl domů nic. " (V.F.)

Z několika výpovědí však vyplývá, že v minulosti nesli zodpovědnost za rodinu oba rodiče stejnou měrou.

Jekh kutos la romňakero a trin kuti le dadeskere.
"Jeden kout patří ženě. Tři kouty patří muži."

V dnešní době hlavně ve městech sílí emancipační tendence Romů i vliv majoritní společnosti, takže dnes není výjimkou, že muž ženě v domácnosti pomáhá. V některých rodinách vaří otec. Obvykle však jen masité pokrmy, zatímco moučná jídla (halušky, pišot) připravují ženy.

Literatura

Žlnayová, Edita (1996) Postavení a úloha ženy-matky a muža-otca v rómskej rodine. In: Romano džaniben 96/1-2.
Image Verze pro tiskárnu
Romská rodina (Buchschachen [Burgenland]/Rakousko)
Romská rodina (Walbersdorf [Burgenland]/Rakousko)
Pertoča (Slovinsko), 2002