Daj / Dad

Postavení ženy a muže v rodině

Ženě – matce se začíná dostávat větší úcty až když má více dětí. Čím víc dětí má, tím silnější pozici zastává:

Lačhi daj hin ča ajsi, kaj hin la but čhave. Te la hin duj čhave, trin, oda ňič. (R. Dzurko 1981)
"Dobrá matka je jen ta, která má hodně dětí. Když má jen dvě tři děti, tak to ještě není žádná matka." (R. Dzurko 1981)

Z nevěsty (bori) se stává matka a s dospíváním nejstaršího syna, který přivede do domu nevěstu, přebírá i úlohu tchyně (savsi).

Přestože matka nesla a dodnes nese mnohem větší zodpovědnost za rodinu než otec, rozhodné slovo v domě měl otec. [Výchova dětí] Žena dávala i navenek svoje druhořadé postavení tím, že kráčela vždy několik kroků za mužem. V romských osadách, ale i u starších romských manželů žijících ve městech, se tento zvyk dodržuje dodnes.

Me ňigda na dikhľom, kaj o dod pes ľidžal la daha tel e khak. Na dikhľom ňigdy. Kana džanas, ta o dad džalas peršo, e daj duj trin kroki pal leste. Abo pes te čumidel, ňigda! (J.K.)
"Nikdy jsem neviděl, že by se otec vedl s matkou v podpaždí. Nikdy. Když šli spolu, otec kráčel vepředu a matka tři kroky za ním. A nebo, že by si dali pusu, nikdy!" (J.K.)

U mladších se tento projev podřízenosti vytrácí. Dalším projevem pokory, který žena muži prokazovala, bylo umývání nohou, projevovala mu tím nejen úctu, ale i lásku a oddanost. Otec požíval větší úcty často i v případě, že nebyl považován za dobrého otce.

Amen avka le dades šunahas, hjaba hoj o dad na sas lačho - na džalas te kerel buťi, ča te bašavel džalas a furt pijelas, mato furt pijelas. Te anelas love, ta jepaš furt prepijelas a imar la da love na sas, našťi gejľa aňi te cinel maro. Th'avka le dades šunahas. (R. Horváthová 1985)
"My jsme otce poslouchali, i když nebyl dobrý - nepracoval, jen chodil hrát a pořád pil, stále chodil opilý. Z vydělaných peněz polovinu propil a matka potom neměla peníze, ani na jídlo neměla. Ale i tak jsme otce poslouchali víc." (R. Horváthová 1985)

Tento jev však není možné zevšeobecňovat, protože muž, který se o rodinu nestaral, byl vystavený kritice ostatních členů komunity. Ti mu nejrůznějšími způsoby dávali najevo své opovržení - začali se na něj dívat úkosem (dikhenas pre leste banges), vykřikovali na jeho adresu posměšné popěvky a nebo si dokonce před ním odplivovali. V případě, že se nepolepšil, mohl takový muž navždy ztratit autoritu a úctu rodiny a celé romské pospolitosti. Jedním z projevů odsouzení takového muže je například to, že mu zeťové, případně jiní mladší členové rodiny, kteří mu dosud vykali a prokazovali úctu, začnou tykat a oslovovat ho romským, někdy i hanlivým jménem.

Tento druh sociální kontroly se týkal prakticky všech členů komunity. Matka, jejíž děti chodily špinavé, otrhané a hladové, byla vystavena pomluvám ostatních žen a byla považována za špatnou matku (nalačhi daj). Chování kterékoli ženy bylo pod stálou kontrolou ostatních žen v osadě. Žena se proto musela přizpůsobit vůli a tlaku veřejného mínění osady. Když to neudělala, hrozilo jí dokonce vyhoštění z osady zpět k rodičům:

Te kamelas e romňi le romňenca te dživel šukares andro gav, ta mušinlas te šunel le phure romňen, hoj sar kampel de dživel, sar kampel te tavel, sar kampel te pratinel, no a te kajsi sas, hoj avlas pal aver gav a na kamelas te prisikľol, ta mušinlas andal odi osada te džal khere, khatar sas. (I.L. 1982)
"Když chtěla žena žít v osadě v míru s ostatními ženami, musela poslouchat starší ženy, v tom, jak je třeba žít, jak vařit, jak uklízet, no a když se jednalo o ženu,, která přišla z jiné osady a nechtěla se přizpůsobit, musela z osady odejít tam, odkud přišla." (I.L. 1982)
Dojekh romňi prindžarel le muršeskero vast.
"Každá žena pozná mužovu ruku."
Ajse romňa sas, hoj te la o rom na marlas, ta oj leha na dživlas, bo oj phenlas kavke: Te man miro rom na demel, ta džanav, hoj man na kamel. No a o rom phenlas: Vaš oda, hoj me mira romňa igen kamav, vaš oda la the marav. (I. Lacková)
"Byly takové ženy, že když je muž nebyl, tak s ním nežila tvrdíc: "Když mě můj muž nebije, vím, že mě nemá rád." No a muž říkal: "Protože mám svoji ženu moc rád, proto ji i biji."" (I. Lacková)

Muž bil a bije ženu často ze žárlivosti. Žárlivost je také často chápána jako projev lásky. Přesto dává žena často veřejně najevo, jakého má muže sukničkáře. Muž je na to hrdý a žena též, protože ze všech žen si vybral právě jí za svou životní družku.

Zatím co nevěra muže bývá více méně tolerována, nevěra ženy bývá neospravedlnitelná a nepřijatelná. Při podezření z nevěry, musí žena muži často přísahat. Když se její nevěra potvrdí, může ji muž opustit. Pokud ji opustit nechce, často ji velmi tvrdě potrestá bitím a někdy i ostříháním dohola. Ženu v takovém případě nestříhá muž, ale příbuzní z mužovi rodiny, případně její vlastní příbuzní, aby tak dali najevo, že se od jejího chování distancují, čímž celá ostuda (ladž) padá pouze na její hlavu.

Dříve si žena málokdy troufla svému muži na veřejnosti odporovat nebo ho dokonce udeřit. Věděla, že by mu tím způsobila velkou ostudu a on by v mužské společnosti ztratil respekt, což v rámci komunity nebylo v jejím zájmu.

Te na obačhiľahas ov, ta na obačhiľahas aňi oj, bo mušinďahas oj le čhavenca te džal pal leste. No ta vaš oda na tromanďiľa. (I.L.)
"Kdyby neobstál on, ani ona by neobstála, musela by jít za ním i s dětmi. Takže proto se (ho udeřit) nikdy neodvážila." (I.L.)

V případech, kdy muž svou ženu bil bezdůvodně, jen ze zlosti, existovala jakási ochrana ze strany komunity. Například ostatní děti z osady se takovému muži posmívaly a vyprovokovaly ho do té míry, že si nakonec svou zlost vylil na nich tím, že jich honil po celé osadě. Když se vrátil domů, zlost ho již přešla a nechal ženu na pokoji.

Důležitým kárným prostředkem byla píseň zazpívaná při společné zábavě. Některá z výborných zpěvaček předhodila v písni muži jeho chování.

Gejzo, Gejzo, so tu keres,
Raťi ďives mat phires,
So zarodes, savoro prepijes,
Aves khere, la romňa mares.
Gejzo, Gejzo, what are you doing,
You are drunk night and day,
Whatever you earn you drink up,
You come home and beat your wife.
(Veľká Lomnice 1966; the criticized husband slipped away from the party with downcast eyes.)

Někdy mohl ochránit matku před bitím dospívající syn.

Chuťiľom kijo dad a phenav: Vaš soske la mares? Vaš oda, kaj pre amende kerel sar koda graj? Vaš oda, kaj zajdi pre tute hordinel? A ov pre mande kavka dikhľa u akorestar la imar ňigda na marlas. Imar mandar ladžalas the daralas. (V. Fabián)
"Skočil jsem k otci a povídám: "Proč ji biješ? Proto, že na nás dře jako ten slepý kůň? Proto, že ti nosí jídlo v plachtě?" A on se na mě jen podíval a od té doby ji už neuhodil. Už se přede mnou styděl a bál se mě." (V. Fabián tells how, when he was twelve or thirteen, he caught his father beating his mother and he stood in front of her to protect her.)

Literatura

Žlnayová, Edita (1996) Postavení a úloha ženy-matky a muža-otca v rómskej rodine. In: Romano džaniben 96/1-2.
Image Verze pro tiskárnu