Vdovství / Siroba

Vdovství

Romské děti jsou od malička vychovávané k samostatnosti a zodpovědnosti za rodinu, takže když jeden z rodičů zemře, větší děti jsou schopné se do určité míry postarat o chod domácnosti i o mladší sourozence. Většinou si však ovdovělý otec hledá novou ženu. Jako první přicházejí v úvahu svobodné sestry zesnulé, hlavně kvůli dětem. Předpokládá se, že se sestra matky bude k dětem chovat jako k vlastním.

K'amende sas jekh Rom a ov iľa andal jekh familija romňa. Andre kodi familija sas štar čhaja. Koda Rom iľa nekphuredera. Dživlas laha, sas les duj čhave. Sar uľiľa koda dujto, paš o porodos muľa kodi romňi. Trine štare čhonenca peske iľa lakera ternedera pheňa. Sas les tiš čhave laha. Paľi iľa la tritona, tiš joj leske muľa a štvartona, nekterneder sar iľa, ta kadi les predžiďiľa, le romes. Sa kole čhaven, sa ľikerde avri.(J.K. 1981)
"U nás byl jeden Rom a ten si vzal ženu z jedné rodiny. V té rodině měli čtyři dcery. Ten muž si vzal nejstarší z nich. Žil s ní a měli dvě děti. Při druhém dítěti mu žena při porodu zemřela. Za tři čtyři měsíce si vzal její mladší sestru. I s tou měl děti. Potom si vzal třetí, ta mu též zemřela a potom, když si vzal tu čtvrtou nejmladší, tak ta ho přežila. Všechny ty děti vychovala." (J.K. 1981)

V případě, že zemřelá žena neměla svobodné sestry nebo takový svazek nepřipadal v úvahu, hledala rodina vdovcovi ženu jinde. I tentokrát měla hlavní slovo ve volbě ženy rodina. Ovdovělá matka se o děti dokázala postarat spíše než ovdovělý otec. Proto nebývalo pravidlem, že se znovu vdala.

Te hin phureder, kaj lake kavka pal o saranda berš, ta malokana imar džal romeste. Sar terneder, ta mek peske šaj džal, aľe imar malosavi, bo pes daral pal o čhave - cudzo dad, cudzo dad pes phenel. (J.K.)
"IKdyž je starší, je jí více než čtyřicet let, tak se málokterá znovu vdá. Když je mladší, ještě se může vdát, ale málokterá tak udělá, protože se bojí o děti - cizí otec je cizí otec, jak se říká." (J.K.)

Když se chtěla vdova znovu vdát, potřebovala k tomu souhlas rodiny a někdy i souhlas nejstaršího syna.

Sar muľa amenge o dad, e daj na džalas pal aver rom. Ačhľa korkori. Joj daralas, hoj o čhavo te na la marel. Hjaba hoj sas mek ciknoro - leske sas akor eňa berš - mek na domukľa la dake, kaj te džal romeske. E daj šunelas igen. (A. Ferencová 1995)
"Když nám zemřel otec, matka se už nevdala. Zůstala sama. Bála se, aby ji syn nezbil. I když byl ještě malý – bylo mu devět let - nedovolil matce, aby se vdala. Matka ho velmi poslouchala." (A. Ferencová 1995)

Siroba

V případě, že zemřeli oba rodiče, děti si brala do opatrování babička. Romská rodina nikdy nedávala z vlastního popudu osiřelé děti do ústavu. Když se to někdy stalo, bylo to z iniciativy sociálních pracovníků nebo školy. Pokud už babička nežila, bylo povinností ostatních členů rodiny postarat se o děti, hlavně sestry zesnulé, ale podle možností i dalších členů rodiny. O mladší sourozenci se často starali sourozenci starší, především tehdy, kdy už měli vlastní rodinu.

Literatura

Žlnayová, Edita (1996) Postavení a úloha ženy-matky a muža-otca v rómskej rodine. In: Romano džaniben 96/1-2.
Image Verze pro tiskárnu