Nava le Romengere

V každé lidské společnosti je třeba nějakým způsobem identifikovat individuálního člověka: muže, ženu, dítě. Nejkratší a základní identifikace je jeho (její) jméno.

Mezi slovenskými Romy se užívají tři základní druhy jmen:

  • příjmení (dosl. jméno po matce/po otci)
  • romské jméno (přezdívka)
  • gádžovské jméno (osobní/křestní jméno)

Příjmení (jméno po matce/po otci).

Příjmení ukazuje, z jakého rodu (matčina/otcova) člověk pochází: například z rodu Badžů, Badiů, Červeňáků, Danielů, Holomků, Horváthů, Mirgů, atd. atd. Faráří (církev) a ani dnes oficiální instituce neuznávají romský sňatek nebo romskou manželskou přísahu - třebaže dříve, když si mladí přísahali, zestárli spolu a žili spolu až do smrti. (Říká se: "kdo si koho vezme, s tím ať žije"). Pouze když si mladí přísahali v kostele nebo v nějaké oficiální instituci, byl jejich sňatek uznán. Děti, které se narodily po "oficiálním sňatku", byly gádžemi považované za legitimní. Ty byly zapsány (do matrik, v legitimacích) příjmením po otci. Děti, které se narodily před "oficiálním sňatkem", byly považované za nelegitimní (nemanželské) a byly zapsány příjmením po matce.

Dodnes se stává, že jedno dvě starší děti mají příjmení (dosl. "se píší") po matce a jejich mladší sourozenci po otci. Chceme-li se Roma zeptat na jeho příjmení, řekneme: (dosl.) "Jak se píšeš (píšete)?"

V roce 1761 vydala císařovna Marie Terezie asimilační edikt, v němž se mimo jiné přikazuje, aby Cikáni byli donuceni přijmout křesťanská jména (osobní/křestní i příjmení). Od té doby sdílejí Romové mnoho jmen s gádži.

Příjmení a jejich etymologie

  • slovanská (slovenská): Červeňák, Haluška, Holub, Klempár, Kováč, Lacko, Ščuka, Zíma, atd.
  • maďarská: Horváth, Taragoš, Tokár, Lakatoš, Čonka, Rác(z), Žiga, atd.
  • řecká: Demeter
  • romská: Mezi slovenskými Romy se vyskytuje mnoho příjmení, která jsou "čistě" romská. Spadají do dvou hlavních skupin: (a) "moderní" - s tzv. průhledným významem, kterému rozumíme, (b) velice starobylá, jejichž "indický" význam nám zůstává skryt, tzv. neprůhledná.

průhledná: Průhledná příjmení můžeme opět rozdělit do dvou skupin: (aa) nominativní a (ab) vokativní: (aa) nominativní: Banga/Bango, Lolo, Mač(h)o, Ga(d)ži, atd. (ab) vokativní: Kaleja, T(h)uleja, Č(h)ureja, atd.

Když někoho oslovujeme, voláme, užíváme vokativ ("volací pád"). Muži (!), tlusťochu (!). Pokud chtěli dříve faráři zapsat příjmení některého Roma do matriky, patrně se ho zeptali: Jak ti říkají? A on patrně odpověděl: "Tlusťochu!" Farář romsky neuměl a tak zapsal příjmení ve vokativní podobě.

(b) neprůhledná: Starobylá "indická" neprůhledná příjmení jsou nesmírně zajímavá. Mohou nám naznačit, k jakým vrstvám obyvatelstva patřili předkové Romů, když opouštěli svou dávnou zemi, Indii. Dnes už nevíme, co znamenají jména či slova Badi, Mirga, Džugi nebo Karela - ale v Indii se podobná jména spojují dodnes buď s jednotlivými džátí (kastami) anebo s gótrami (exogamními skupinami uvnitř džátí).

Kastovní jména

Mnohá indická příjmení jsou ve skutečnosti kastovní jména. Dejme tomu Télí se jmenuje člověk, který vyrábí a prodává tél (olej). Télí je jak jeho příjmení tak i jméno jeho kasty. Džóší je odvozeno od výrazu džótiší (astrolog) a i kasta astrologů se nazývá džóší. Sapéré (sap - had) jsou příslušníci kasty, která předvádí hady a také dovede léčit uštknutí jedovatých plazů.

Mezi "indická kastovní jména" spadá například Badi (Bodi), Džugi, možná Dombi (?) nebo Bihari (?).

  • Badi (Bodi) (1)

    Badiové jsou starodávná prearijská kasta. Předkové Badiů žili v Indii v době mohendžodárské civilizace (3000-1500 před Kr.), předtím, než do Indie vtrhli ze severu kočovní Indoevropané. Dnes žijí rody (podkasty) Badiů roztroušeny po severní Indii. V některých oblastech provozují profesi artistů, jinde se živí hudbou. [Původ Romů]

    I mezi Romy bylo mnoho skupin (rodů), jejichž tradiční profesí byla artistická produkce. Byzantské dokumenty například hovoří o tom, jak z východu přišli velcí artisté, které před tím nikdo neviděl a neznal, a obyvatelé Byzance žasli nad tím, jaké umění ti neznámí lidé předváděli. [Byzanz]

    Stejné profese Badiů a některých romských rodů (hudba, artistická produkce) naznačují, že by mohla být spojitost mezi romským příjmením Badi a indickou džátí Badiů. (Viz legendu Badiů"O krásné Sančarí" v příloze)

  • Džugi

    Výraz džugi pochází ze sanskrtského slova joga. Joga je prastarý indický filosofický systém, který hlásá jednotu lidské duše a Boha. Povinností každého člověka je objevit v sobě božskou podstatu. Joga neuznává to, že některá kasta je "vyšší", lepší a jiná nižší, poníženější, horší. Džugiové tvořili dříve kastu, která tuto filosofii vyznávala. Časem se džugiové začali živit jako "svatí žebráci" a někteří z nich se dali na magii - což provozují dodnes.

    I některé skupiny či rody Romů žily podobným způsobem života. Tak mohla vzniknout spojitost mezi kastovním označením džugi a romským příjmenín Džugi.

  • Bihari

    Džátí „bihariů“ patří rovněž mezi prearijské kasty, které se živí artistickou produkcí a hudbou. Ovšem etymologie romského příjmení Bihari může být i maďarská, protože jedno území v Maďarsku se nazývá Bihár.

Příjmení gótrová

Co je gótra? Gótra je exogamní skupina uvnitř džáti. Džátí, kasta, je endogamní - to znamená, že chlapec si může vzít za ženu pouze dívku, která pochází ze stejné džátí jako on. (Tento zákon se udržuje dodnes mezi tradičními skupinami Romů). Na druhé straně je potřeba zabránit tomu, aby se uzavíraly sňatky mezi blízkými příbuznými, protože by se z takového spojení mohly narodit degenerované děti. Proto se ustavila instituce góter. Chlapec z jedné gótry se nesmí oženit s dívkou ze stejné gótry, mlusí hledat nevěstu jinde, v jiné gótře.

Každá gótra je označena jménem. Vyskytují se jména rostlin, stromů, zvířat a podobně. Podívejme se na starodávná romská příjmení, která by mohla mít spojitost s názvy indických góter.

  • Badžo

    Etymologie pojí slovo badžo se slovesem badžá- v hindštině "hrát" (te bašavel). Vidíme, že romský tvar bašavel je hindskému výrazu velice blízký.

    Badžové jsou gótra, která se vyskytuje v kastě Bandžárů. Bandžárové jsou velice starodávná pohyblivá kasta, která se živila obchodem. Ponejvíce prodávali sůl. Jejich zákazníky byli nejen obyčejní lidé z vesnic a měst, ale i královské armády.

  • Mirga

    Výraz mirga pochází ze sanskrtského mrgah - antilopa. Gótramirga se vyskytuje v kastě Baniů a Baniové patří rovněž k obchodnickým džátí.

    Někteří odborníci se domnívají, že romské příjmení Mirga pochází z maďarského slova mergez - otrávit. My spíše zastáváme etymologii indickou.

  • Karela

    Karela je hořká zelenina - obzvláště oblíbená ve státě Rádžasthán. Gótrakarela se vyskytuje v domských hudebnických džátí a také v obchodnických kastách.

  • Goral

    Goral je výraz pro horského kozla, který žije v Rádžasthánu. Goral označuje gótru, která se vyskytuje mezi rádžputy – v druhé nejvyšší sociální vrstvě. Rádžputové byli vojáci, bojovníci, kteří ochraňovali zemi proti muslimským dobyvatelům.

    Romské příjmení Goral může mít souvislost s gótrovým označením - ale může to být také varianta příjmení se slovansou etymologií Goroľ – Horal, člověk, který žije v horách.

Takových starodávných romských příjmení je ještě více. Chtěli jsme poukázat alespoň na některá z nich.

Tato příjmení se vyskytují ponejvíce mezi Romy, kteří přišli na Slovensko z Polska. Část z nich žije stále v Polsku; – říká se jim bergitska Roma, část se usadila na severním Slovensku kolem Kežmarku, Popradu atd.

Gádžovské jméno

Gádžovské jméno je jméno (osobní/křestní) zapsané v oficiálních dokumentech (v legitimaci, v matrice, v pase atd.) Dříve se stávalo jen zřídkakdy, aby gádžovské a romské jméno bylo stejné. Velice málo Romů nazývalo děti, člověka, jeho gádžovským (oficiálním) jménem. Některé malé děti po příchodu do školy své gádžovské jméno ani neznaly. Když se jich učitelka zeptala: "Jak ti říkají?" uvedly své "romské jméno" - protože jejich rodiče, sourozenci a ostatní Romové je oslovovali jenom romským jménem. Někteří učitelé si pak stěžovali, že cikánské děti jsou "hloupé", protože ani nevědí, jak se jmenují. Ve skutečnosti nebyli dostatečně vzdělaní tito učitelé, protože neznali romskou kulturu, tedy kulturu svých žáků.

Může se ovšem stát, že gádžovské a romské jméno je stejné.

Dříve, dokud ještě Romové žili na Slovensku, měla téměř každá romská rodina "svou gádžovku" a téměř každá selská rodina měla "svou Cikánku". Mnoho Romů pak zvalo za kmotry svým dětem právě svou selku nebo svého sedláka. Po nich pak volili "gádžovské jméno" pro své děti.

Romským jménem

Romským jménem oslovují Roma nebo Romku ostatní Romové. Dříve neexistoval Rom, který by nebyl měl romské jméno. Ještě dnes se najde jen málokdo bez romského jména.

Když se narodí děťátko, mluví se o něm zpočátku jako o "maličkém", "maličké", protože není vidět, jaké je, jakou má povahu. Teprve až trochu povyroste, zjeví se většinou samo od sebe jeho romské jméno.

Příbuzní určují romské jméno pro dítě různými způsoby. Jméno může odpovídat vlastnostem dítětě anebo jeho vzhledu: Kalo (Černý), Cikňi (Malá), Šuki (Hubená), Papin (Husa), Pušumori (Bleška).

Husa je u gádžů nadávka: říká se o hloupé ženské. Mezi Romy se naopak říkalo Husa o děvčeti, které bylo krásné, bílé jako husa.

Ani "Bleška" není ošklivé slovo. Říkalo se tak drobnému, štíhlému děvčeti, které se dovedlo postavit k práci i k tanci.

Romské autorce Terce Fabiánové se říkalo Baro Šero (Velká Hlavo) nebo Barešereskeri (Velkohlavá), protože nikdy nedělala to, co ostatní děti a vždycky se řídila jenom vlastním rozumem. Autoru Gejzovi Demetrovi se říkalo Buchlo Nakh (Široký Nose), protože má nos skutečně široký - a nikdy se proto samozřejmě nezlobil.

Mnozí Romové nazývali své děti po někom z příbuzenstva, kdo požíval úcty, kdo uměl dobře hrát, koho měli rádi anebo komu se dítě podobalo. Podle další romské autorky Ilony Lackové dávali Romové z Velkého Šariše svým dětem jména po Židech, protože mezi Židy a Romy byly bratrské vztahy. Kromě toho byli Židé bohatí a Romové věřili, že jim židovská jména přinesou peníze.

Mnozí Romové přebírají jména z televize. Například Sandokan, Angelika, Džejms Bond, a kdo ví co ještě. Některá jméne jsou velice legrační. Gejza Demeter vyprávěl, že jeho tatínkovi se říkalo "Divžesemneupad". A proč? Když se trochu napil a nemohl se udržet na nohou, volal: "Div že jsem neupad." A tenhle výkřik se stal jeho celoživotním romským jménem.

Jiné jméno

Jiné jméno je jméno romské, ale má specifickou funkci. Mnozí Romové na tuto funkci už zapomněli, ale v romských osadách v okolí Sniny, Zbudského Dlhého se tradice "jiného jména" ještě udržuje.

Jiné jméno chrání dítě před nemocemi a nečistými silami. Dejme tomu, že se dítě jmenuje Gejza, ale matka mu říká Toňu. Gejza zůstává utajeno často i před ostatními Romy. Může se stát, že se objeví nějaká nemoc, dejme tomu oja (epilepsie) a chce dítě posednout. Hledá ho podle jména Toňu, protože mu tak říkají rodiče a ostatní Romové.

Jenomže žádný Toňu neexistuje, Toňu je jen "jiné jméno" dítěte. Nemoc neví, že dítě je ve skutečnosti Gejza, protože jméno Gejza je tajné. A tak nemoc dítě nenajde a nemůže mu uškodit.

Legenda o krásné Sančarí z rodu Badiů

Lidé rodu Badiů byli velcí artisté. Dovedli tančit na provaze nataženém vysoko ve vzduchu mezi dvěma tyčemi, uháněli ve stoje na hlavě na cválajícím koni, čtyři pět mužů stáli jeden druhému na ramenou, skákali a točili se ve vzduchu - sám Bůh ví, co všechno ještě dovedli. Kdo se na ně přišel podívat, jen žasl. Nejvíc pozornosti poutala krásná, mladá, půvabná dívka, Sančarí. Tančila na provaze jak vítr, jak oheň a hrála na indické housle sárangí a zpívala tak, že srdce jihlo tomu, kdo ji slyšel.

Badiové putovali po severní Indii od vesnice k vesnici, od města k městu a předváděli své umění. Jednou přišli do města Džódhpuru ve státě Rádžasthán. Předcházela jim výborná pověst, a tak se na ně přišel podívat sám rádžův syn Sandžaja.

Jakmile Sandžaja spatřil Sančarí, usídlila se v jeho srdci láska. A ona, když zahlédla prince, věděla, že nemůže milovat nikoho jiného než jeho.

Když skončilo představení Badiů, šel Sandžaja za Sančarí a zmizeli spolu v džungli. Přísahali si, že jeden druhého nikdy neopustí.

Jenže jejich láska nezůstala utajena. Když se Sandžajův otec, rádža, dověděl, že si jeho syn chce vzít za ženu potulnou tanečnici, div že ho neranila mrtvice šlak, jak se rozzuřil. Chtěl Badie vyhnat z města a syna chtěl zavřít do blázince. Na druhé straně si ovšem nepřál, aby jeho syn zemřel žalem anebo aby se skutečně zbláznil. A tak si zavolal ministry, aby mu poradili, co má dělat.

Ministři se radili, uvažovali tak i onak - až nakonec jim sám ďábel našeptal, jaké zlotřilosti se dopustit.

Příštího dne přinesli ministři princovi zlaté lano s tím, aby je daroval Sančarí. Sandžaja nevěděl, co má dělat samou radostí. Věřil, že jeho otec souhlasí s tím, aby si vzal Sandaří za ženu.

Dal zlaté lano Badiům a Sančařin otec je natáhl vysoko ve vzduchu mezi dva kůly.

Sandžaja neviděl, že je provaz uprostřed naříznutý. Sančarí vyskočila nahoru na provaz a tančila tak, jak ještě nikdy ve svém životě netančila. Tančila ve vzuchu a zdálo se, že se její krásné drobné nožky se provazu ani nedotýkají.

Když však došla doprostřed, lano prasklo a děvče padlo z velké výšky na tvrdou zem. V okamžiku byla mrtvá.

Sandžaja k ní přiběhl. Když viděl, co se stalo, nečekal, vytáhl meč a vrazil si ho do srdce. Padl mrtev vedle své milé.

Když se Sandžajův otec dověděl o smrti svého syna, šel se vyplakat tam, kde ho nikdo neviděl. Ale na pláč už bylo pozdě.

Rádža dal ty nevinné, krásné mladé lidi spálit (v Indii se mrtví spalují) spolu a pak jim dal postavit pomník uprostřed města. Do rána tam vyrostly dvě růže.

Image Verze pro tiskárnu