Valki

valki pl. (valka, sg., vsr.), valky, nepálené cihly, vepřovice ("valogi", ungr.). Před válkou, ale ještě i řadu let po válce, se běžně na vesnicích stavěly domy z nepálených cihel - valků. Dokonce i nejeden městský dům byl postaven z tohoto materiálu. Stavby z nepálených cihel byly časté spíše v nížinách, kde byla vhodná hlína k jejich výrobě.

Výroba valků - romaňi buťi, romská práce, patřila mezi speicifické obživné činnosti Romů. V některých oblastech měli výrobci valků ve srovnání s hudebníky, kováři, obchodníky nízký sociální status (viz I.Lacková 1997), jinde - například tam, kde bylo hudebních kapel nadbytek - se i touto prací přivydělávali i hudebníci.

Výroby valků se jako mnoha jiných prací zúčastnila celá rodina včetně dětí. Na volné prostranství se nanosila vhodná hlína (čik) a smísila se s plevami a sekanou slámou (phusa). Pak bylo potřeba všechno důkladně bosýma nohama prošlapat. Valky se tvarovaly ve dřevěné formě, po vyklopení se rozložily a nechaly schnout dva tři dny, podle počasí.

Za valky se obvykle platilo penězi (na rozdíl od mnoha jiných služeb a prací, které byly odměňovány v naturáliích).

Domy z pálených cihel, zděné - murimen khera - byly symbolem společenské prestiže. Chtěl-li někdo deklarovat svůj vysoký sociální status, uvedl mimo jiné, že bydlí ve zděném domě. Z Romů si to mohli dovolit povětšině bohatí handlíři s prasaty, významní městští hudebníci a pod.

Literatura

Lacková, Ilona (1997) Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou (přel. Milena Hübschmannová). Praha.
Image Verze pro tiskárnu
Production of dried baked bricks (Valki), 1970