Vajda

vajda(vojvoda) původně neromští šlechtici v Sedmihradsku a Uhersku, kteří měli chránit Cikány na svých panstvích.

Zároveň od Romů vybírali daně, často vysoké a ve svůj prospěch. Funkci zavedl v polovině 16. stol. Jan Zápolský. O století později se v historických dokumentech píše o vajdech cikánkských. Romové na jednom panství spadali pod pravomoc svého vajdy, kterého potvrzoval (nebo i dosazoval) příslušný šlechtic. [ Arrival in Europe] Vajda byl zodpovědný za jednání svých lidí a měl pravomoc řešit i menší přestupky. Vajdové dostávali pro své skupiny Romů povolení k pobytu v určité stolici (administrativně-správním celku) nebo na určitém panství za závazek, že tu budou vykonávat potřebné služby a práce pro okolní obyvatelstvo. Převážnou většinou se jednalo o práce kovářské a služby hudebnické. (E.Horváthová 1964. Viz také heslo osady).

V mnoha osadách na Slovensku fungují vajdové dodnes jako prostředníci mezi Romy a Neromy. Jejich pravomoce jsou omezené. Kromě výrazu vajda se užívá romské slovo čhibalo nebo slovenské "starostas". Zatímco čhibalo/starostas lze užít i pro neromské představitele, vajda se vztahuje pouze k zástupcům romským.

Za války byli cikánští vajdové dosazování neromskými komisaři (starosty) a veliteli "HG" v obci. Byli nuceni vykonávat různá protiromská nařízení, čímž je fašistický režim stavěl do obtížné společenské situace, proti vlastním lidem, a mnohé uváděl je do těžkého psychického traumatu. V některých osadách museli romští vajdové (čhibalové) například určovat, kdo z mužů půjde na "převýchovu" do pracovního tábora. Většinou ovšem byly drastické odvody do táborů hromadné a bez výběru (viz J. Pešta).

Image Verze pro tiskárnu