Garude Lava

garude lava, pl. (garudo lav, m. sg.) hádanka (dosl. skrytá slova), užívá se často v plurálu i pro označení jedné hádanky, syn. "hadka" (slov.), phenav tuke ajse garude lava, so len na džaneha avri te učharel - "dám / řeknu ti hádanku, kterou nebudeš umět vyluštit".

Hádanky jsou velice oblíbený žánr v tradiční slovesné kultuře servika Romů. Baví se jimi jak dospělí, tak děti. Hádanková zábava může spontáně "propuknout" při větší sešlosti (rodinné, komunitní), nebo si mohou hádankami krátit dlouhou chvíli dva lidé, kteří spolu z nějakého důvodu tráví společně čas: na cestě, při nenáročné fyzické práci, při odpočinku a podobně.

Na rozdíl od specifických kulturních akcí, které se často připravují předem, jako jsou pohádkové sešlosti nebo zábava s hudbou, zpěvem, tancem a pitím bašaviben / mulatšagos, se hádanková zábava nepřipravuje. [pro paramisa] Přinese-li někomu nějaká událost při volném vyprávění na mysl hádanku, zadá ji ostatním a pak se přítomní buď začnou v dalších hádankách předhánět, anebo se hádanka neujme a pokračuje ve vyprávění (vakeriben), žertování (pherasa) a jiném druhu zábavy.

Někdy se hádá o peníze a uzavírají se hádankové sázky. Keci thoves pre stavka? (dosl. "kolik dáš na sázku, oč se vsadíš"). Tím se pochopitelně hádanková hra stává napínavější.

Formálním specifikem romských hádanek je úvodní formule. Předmět, na který se ptáme, je charakterizován jako člen nejužší rodiny: čhavo (syn romských rodičů), čhaj (dcera romských rodičů), phral (bratr), phen (sestra). Úvodní formule zní: Hin man ajso čhavo / phral, so... ("mám syna / bratra, který...") anebo: Hin man ajsi čhaj / phen, so...! ("mám dceru / sestru, která...").

Hin man ajsi phen, so phirel tele le šereha.
"Mám sourozence (1), který chodí hlavou dolů."
(e gomboška andre topanka - cvoček v botě)
Hin man ajsi čhajori, cikňi, saňi, nangori, e pori lake džal, kaj kames.
"Mám takovou dcerušku, malou, tenkou, nahatinkou, ocásek jí sahá, kam chceš."
(e suv le thaveha - navlečená jehla)
Hin man ajso phral, so džal andro foros u ačhel odoj.
"Mám sourozence, který jde do města a zůstane tam."
(o drom - cesta)
Hin man ajso čhavoro, so o guľi pal peste mukel.
"Mám synáčka, který po sobě nechává kuličky."
(o šošoj - zajíc)
Mor phen djese džal, phirel, raćasa pala vudar sovel.
"Moje sestra ve dne chodí, v noci spí za dveřma."
(e motura - metla)
Mor kalo kak, si les phak, zala vaćarel dža, zala phenel cha.
"Můj černý strýček má křídla, někdy říká dža (jdi), někdy řekne cha (jez)."
(o grvano - havran)

Hádanka Rade Uhlika (strojopisný materiál) má dokonce velmi podobnou variantu ve folkloru slovenských Romů.

Si ma phen, kaj pi pojrori sa crdel pala pe. (ze sběru Rade Uhlika)
"Mám sestru, která za sebou tahá ocásek"
Hin man ajsi phen, so e pori pal peste cirdel. (hádanka servika Romů)
"Mám takovou sestru, co za sebou tahá ocas."

Úvodní formule není "povinná". Některé hádanky ani podobným způsobem začínat nemohou (viz níže uvedené příklady), někdy ten, kdo hádanku zadává, standartní incipit jednoduše vynechá.

Ačkoliv slovenští Romové hádankové podžánry nerozlišují žádnými specifickými názvy, můžeme hádanky kategorizovat podle různých kritérií.

Z hlediska zakotvenosti v hádankovém repertoáru máme hádanky, so sako džanel - "které každý zná", a hádanky, které mek ňiko na šunďa - "ještě nikdo neslyšel". Tedy jednak hádanky standartní, tradiční, "staré" a jednak hádanky nové, velmi často improvizované na místě. Hádanky se improvizují většinou tehdy, když se při nějaké komunitní sešlosti z jakéhokoli impulzu strhne "hádanková palba" a ta inspiruje přítomné k vymýšlení nových a nových garude lava.

Mezi hádanky, so sako džanel patří například:

Štar phrala tel jekh staďi.
"Čtyři bratři pod jedním kloboukem."
(o skamind - stůl)
Hin man ajso phral, so ča jekh kalapa hordinel.
"Mám takového bratra, který nosí jen jeden klobouk."
(o karfin - hřebík)
Hin man ajso čhavo, thoves les tele, rovel, hazdes les upre, rovel.
"Mám takového syna - položíš ho, pláče, zdvihneš ho, pláče."
(o lancos - řetěz)

Vznik improvizované hádanky zaznamenala autorka tohoto hesla například v příbuzenské komunitě Bertina a Heleny Demeterových (1976). Když si starší sestra Bertina Demetera, Friška, nemohla vzpomenout na žádnou tradiční hádanku, přišla se svérázným problémem, podloženým tehdejší sociální situací Romů - totiž migrací ze Slovenska do Čech. Její hádanka patří k hádankovým "minipříběhům".

Hin man pre Slovensko kher. Džav te bešel pro Čechi, kamav te thovel mange o kher pal e Praha. Savoro mire kherestar, so hin pre Slovensku, šaj anav manca, ča jekh na. So hin oda?
"Mám na Slovensku dům. Stěhuju se do Čech a chci si postavit dům za Prahou. Všechno si z toho domu, co mám na Slovensku, můžu přinést sebou, jen jedno jediné ne. Co to je?"
(o paňi andal e vakovka, bo imar šuťiľa - "voda z omítky, protože už vyschla")

Všichni přítomní tehdy hádali přes cihly, tašky ze střechy, dveřní či okenní rámy, ale na "vyschlou vodu z omítky" nikdo nepřišel - k velké radosti a pýše paní Frišky.

Jiná improvizovaná hádanka byla zachycená na romském dětském táboře v Kladně (1977) při večerní sedánce u ohně. Sbírali jsme tehdy garude lava a snažili jsme se dětem přivodit na mysl hádanky, které znají, tím, že jsme jim dávali hádat, co jsme znali my. Vynořilo se několik hádanek standartních typu štar phrala.... Pak se stalo, že nad naším hloučkem několikrát přeletěl pokřikující pták - a hádanka byla na světě. Její první neupravená podoba zněla: Denašel upre tele, giľavel peske ("Lítá sem a tam a zpívá si"). Podoba dovykrášlená kolektivem pak zněla:

Upre tele denaškerel, giľi peske giľavkerel.
"Poletuju sem a tam, písničku si zazpívám (2). "

Hádanky jsou testem důvtipu. To je pravděpodobně společná funkce hádanek ve všech kulturách na světě. Standartní hádanky, "které každý zná" (so sako džanel) ovšem důvtip testovat nemohou právě proto, že už je hádající nesčetněkrát slyšeli a tedy znají rozluštění.

Přesto jsou i takové hádanky testem: totiž zkouškou z romipen - ze znalosti "romství".

Hodnotí se znalost standartních symbolů, které se opakovaně prezentují, utvrzují a tradují při společenských sešlostech. K takovým symbolům patří i hádanky, so sako džanel.

Kromě už uvedených "čtyř bratří pod jedním kloboukem" spadá do této kategorie například:

Duj phrala pal peste denašen, jekh avres našťi chudel.
"Dva bratři utíkají jeden za druhým a nemohou se dohonit."
(buď: kereki pal e bicigľa - kola u biciklu, anebo: o kham, o čhon - slunce, měsíc)
So barol upre koreňiha?
"Co roste kořenem vzhůru?"
(upruno dand - horní zub)
Hin man ajso čhavo, calo rat terďol andro paňi, cindo nane.
"Mám syna, který stojí celou noc ve vodě a přece se nenamočí."
(o čhon - měsíc)

"Hádající" znalý hádankových evergrínů obvykle uvede obě možná rozluštění a za svou erudici v romipen je pochválen se stejným uspokojením jako se při rozluštění neznámých hádenek chválí důvtip.

K hádankám méně známým typu kada mek na šunďom ("to jsem ještě neslyšel / -a"), eventuálně obtížným (phari hadka - těžká hádanka), patří například:

Romaňi daj - raklo goro
"Romská matka - neromský syn"
(e rat, o čhon - noc, měsíc)
Jekh kaľi andro kalo veš,
Parne čhave šel the deš,
Pijel loľi mol,
šoha na maťol.
(e džuv)
Jedna černá v černém lese,
bílých dětí sto a deset,
červené víno pije,
nikdy se neopije.
(veš (3))
So keras savore jekhvarestar?
"Co děláme všichni zároveň?"
(phuruvas - stárneme)
So kerel sako jekh čhavoro, kana uľol?
"Co udělá úplně každé dítě, když se narodí?"
(kerel than avre čhavoreske andre la dakero per - "udělá místo dalšímu dítěti v matčině břiše")

Hádanky, které neuhodne hned tak každý, vzbuzují údiv a obdiv důmyslnou metaforou, krásnou formulací, filosofickým postižením životní pravdy a správným zadáním. Kada čačipen! - "To je pravda! Tak to skutečně je" - je výraz nejvyššího ocenění.

Hádanky s nečekanou pointou, založené na vtipu, se označují jako pherasa - žerty, vtipy. Patří sem například:

Ko hordinel jekhbareder kalapa?
"Kdo nosí největší klobouk?"
(kas hin jekhbareder šero - "ten, kdo má největší hlavu")
Soske prastal o šošoj kijo veš?
"Proč utíká zajíc k lesu?"
(bo o veš na prastal kijo šošoj - "protože les neutíká k zajíci")

Hádanky podobně jako pohádky nebo písně vzbuzovaly u některých cikanologů stejnou otázku: jsou původní romské nebo přejaté od neromských sousedů? [Paramisi] Ale jako mnoho pohádkových typů a motivů tak i mnoho hádanek se vyskytuje v celé euroasijské kulturní oblasti a těžko vysledovat, který národ si tu kterou hádanku vymyslel. Některé "romské" hádanky svědčí svým sociokulturním ustrojením spíše pro gádžovský původ - některé vycházejí spíše ze životní zkušenosti Romů.

Nepochybně romské jsou hádanky založené na jazykových slovních hříčkách. Ty jsou nepřeložitelné do jiných jazyků. Vysvětlíme-li je, ztrácí vtip. Nicméně pro názornost takovou hádanku uvedeme.

Phen jekhe laveha, so hin the lolo the kaľi..
"Řekni jedním slovem, co je i červený i černá."

(rat: lolo rat, kaľi rat - výraz rat v mužském rodě znamená krev, v ženském noc. Hádanka je tedy založená na homofonii dvou substantiv s odlišným významen a odlišným rodem).

Pijes les, pijes la, jov cindo, joj šuki.
"Piješ ho, piješ ji, on je mokrý, ona suchá."

(o paňi, e cigaretľa - výraz pijel - v primárním významu pít - má ve spojení s cigaretou význam kouřit, ve spojení s lékem význam užívat. Paňi - voda, je mužského rodu, tedy on, cigareta ženského rodu, tedy ona. Hádanka vychází z různých významů jednoho slova).

Zajímavé jsou hádaky založené na romsko-českém / slovenském bilingvismu. K uhádnutí se zadá homofoní výraz, který v romštině znamená něco jiného než v češtině. Patří sem třeba české slovo jak - jakým způsobem (romsky sar). Fonetický ekvivalent v romštině má dokonce významy dva - oba se ovšem podle zásad morfologického pravopisu píší jinak, než se vyslovují: jakh (vyslov jak) znamená oko, jag (vyslov jak) znemaná oheň. Hádanka zní:

Phen mange s’oda hin jak?
"Řekni mi, co to je jak?"

Pokud hádající neuvede všechny tři romsko-české výrzy (jak, oko, oheň), pak ho ten, kdo hádanku zadal, vždycky "nachytá".

Jiná bilingvní hádanka je založená na homofonii romského výrazu tato (čti "táto" - teplý) a českého táto! (tati, otče - dado). Zadání i luštění funguje obdobným způsobem jako u hádanky předchozí.

Zcela specifickou kategorií spíše "testů" než hádanek je "zkouška z romských slov". Tato jazyková hra, či jazykový test je nesmírně oblíbenou společenskou kratochvílí. Přítomní zkouší jeden druhého ze znalosti romštiny. Znalost romštiny je ovšem omezena na jednotlivé výrazy, obraty nebo věty. Zadávající uvede buď romský výraz, který se má přeložit do češtiny (phen mange, s’oda hin... - "řekni mi, co to je...") anebo český výraz, který mají přítomní říci romsky (sar pes phenel romanes - "jak se řekne romsky...")

Při jazykových hádankových hrách se testují opět dva aspekty jako u hádanek oda sako džanel ("to každý zná") verzus oda mek ňiko na šunďa ("to ještě nikdo neslyšel"). Pokud se prezentuje výraz, který každý zná, testuje se erudice v romipen (romské kultuře). Pokud někdo přijde s výrazem neznámých, přezkoumává se jazyková znalost.

Před deseti, patnácti lety patřilo dlouhou dobu k doslova okřídleným zkušebním výrazům: kotorošno ceľatos (strakaté tele) a o melalo džal opre la phirduňaha te šulavel avri o thuvalo ("komeník leze po žebříku vyčistit komín"). Běžné kominaris - přejaté ze slovenštiny je nahrazeno neologismem melalo (dosl. špinavý), rovněž přejatý výraz drabina (žebřík) je nahrazen neologismem phirduňi. (Toto slovo ovšem v některých regionálních varietách znamená kočovná, jinde poběhlice). Thuvalo (dosl. dýmající, někde znamená doutník) nahrazuje přejatý výraz kominos.

Pokud někdo neznal tyto dva výrazy v době, kdy křižovaly celou tehdejší Československou republiku, neobstál v romipen, pochybovalo se o tom, že je čačo Rom - opravdový Rom. Vystavil se nebezpečí, že se o něm bude říkat: Na phirel maškar o Roma ("nechodí mezi Romy" - nezúčastňuje se romských sešlostí) nebo dokonce čhinel pes le Romendar ("straní se Romů"). Kdyby totiž byl mezi Romy chodil, nezbytně by musel narazit na "strakaté tele" a na "komeníka lezoucího po žebříku..."

U zapomenutých archaizmů, nově utvořených neologizmů, slov z jiných romských dialektů se nehodnotí znalost romipen, nýbrž znalost jazyka, jazyková představivost. Autorka tohoto hesla zaznamenala na různých sešlostech zkušební výrazy jako bešťi (židle, od bešel - sedět - neologizovaný archaizmus namísto běžného stolkos), parapuťa / parapuťi (pokolení - nepodařilo se zjistit etymologii), mothoďi (neomluvená pracovní směna - argotický výraz údajně přinesený z tehdejší Jugoslavie), mulaňi bar (hřbitov - regionální výraz pro obvyklejší cintiris), ričh (medvěd - archaický / dialektní výraz pro běžné medveďis), nakhvadž (slon - neologizmus, dosl. nosatec), šingvadž (nosorožec - neologizmus, dosl. rohatec), argotické výrazy jako loľi ďinďarďi (dosl. červená dlouhá - mrkev), phagerďi / dandvaľi (dosl. lámaná / zubatá - kukuřice) a další a další.

V romském pohádkovém folkloru se podobně jako ve folkloru jiných národů vyskytují "hádankové pohádky". Většinou patří do kategorie pherasune / charne paramisa (žertovné / krátké příběhy, ->paramisi). Hádanka (jedna nebo více, obvykle tři) a její rozluštění tvoří dějovou fabuli spojující pohádkové protihráče. "Hrdina" - to je ten dobrý, chytrý, vtipný, ten komu posluchač fandí - obvykle hádanku dostává od svého soka. Pochopitelně ji uhodne a tím zvítězí. Avšak může tomu být i naopak: hrdina vítězí tím, že zadá svému protivníkovi tak těžkou nebo vtipnou hádanku, kterou on neuhodne a je poražen. K tomuto typu patří velice originální příběh La Romňakeri hadka, který v roce 1954 vyprávěl pan Laci Tancoš (1923 - 1997) z Petrovan u Prešova (4) .

Těžko říci, jaký bude budoucí osud romských hádanek. Zatím jsou stále živým a oblíbeným žánrem folklorní tvorby. Díky sběratelům romským i neromským vycházejí v poslední době knižně a tím se uchovávají pro další pokolení nejen Romů ale i všech, kdo se rádi baví a kdo si rádi ostří důvtip.

1 Romština má dva substantivní rody: mužský a ženský. Překládáme-li romské hádanky do jazyků, které mají rovněž rody (čeština, slovenština, němčina, francouzština atd.), dochází k problému tehdy, liší-li se v romštině a v příslušném gádžovském jazyce rod přemětu, na který se ptáme. Příkladem je třeba romský výraz mužského rodu o drom, jehož český ekvivalent "cesta" je rodu ženského. Nelze tedy překládat doslova "mám bratra", nýbrž je třeba volit buď zobecňující výraz "sourozenec" anebo nahradit bratra "sestrou". Podobným incipitem - to je úvodní formulí - začínají některé hádanky, které na území bývalé Jugoslavie sebral romista Rade Uhlik anebo romský básník, politik a žurnalista Rajko Djurić (1980, s. 54, č. 177, s. 30, č. 83)
2 Tvůrčí česká parafráze jednoho z vedoucích tábora.
3 Když tuto hádanku (v roce 1973) slyšela paní Helena Dz. ze Skalice u České Lípy, zalíbila se jí tak, že přikázala svému muži, aby si ji zapsal. (Sama nebyla v písmu zběhlá).
4 Příběh zapsala podle vypravěčova diktátu autorka hesla, tehdy začátečnice v osvojování si romštiny a romské kultury. V podobě, v jaké byla pohádka písemně zachycnea, je uveřejněna v publikaci "Romské pohádky" 1974. Protože některé romské folklorní soubory - například "dětský soubor paní Čonkové z Ostravy" - shánějí předlohy, podle nichž by členové mohli hrát divadlo, pokusili jsme se příběh La Romňakeri hadka ("Romčina hádanka") zdramatizovat. Dramatizace je uvedena v ilustracích k heslu.

Literatura

Djurić, Rajko (1980) Romane garadine alava – romske zagonetke (= Balkanske narodne umotvorine 2). Beograd.
Hübschmannová, Milena (ed.) (1987) Čeho je na světě nejvíc – So hin pro svetos jekhbuter?. Praha.
Kyuchukov, Hristo (2001) Amari Romani Lumja. Sofia.
Image Verze pro tiskárnu
Image La Romňakeri hadka