Hudba Romů v Čechách a na Moravě

Hudba - a to jak jako profesionální aktivita, vykonávaná většinou pro okolní (neromské) obyvatelstvo, tak pro vlastní, vnitrokomunitní potřebu - patří k základním identifikačním prvkům mnoha romských subetnických skupin. Na území Čech a Moravy se to týkalo zejména Romů slovenských, avšak i v komunitách olašských Romù, mezi jejichž tradiční profese nepatřilo hudebnictví, hrála hudba významnou úlohu.

Prameny

Přestože je přítomnost Romů v českých zemích doložena již z konce středověku (>Roma in Czechia and Slovakia), nejstarší prameny k poznání jejich hudby pocházejí až z počátku 20.století: v "Cikánských písničkách" J. Černíka jsou nejstarší notové i textové záznamy písní Romů, usazených na jižní Moravě. Další záznamy, tentokrát zvukové, pořizovaly od poloviny 50. let Eva Davidová a Milena Hübschmannová. Originály nahrávek jsou dnes uloženy ve vídeňském Phonogrammarchivu. Část z těchto terénních nahrávek byla publikována (viz Zvukové prameny).

Na základě terénních nahrávek těchto badatelek vzniklo také několik sborníků transkripcí (viz Literatura a transkripce). Z vlastního sběru pořídil obsáhlý zpěvník romských písní ze Slovenska Bohuslav Valašťan.

Především z výše zmíněných terénních nahrávek také vycházejí etnomuzikologické studie, zkoumající hudbu Romů Čech a Moravy. Hudbou slovenských olašských Romů se zabývala také maďarská etnomuzikoložka Katalin Kovalcsik, hudbou moravských Romů, konkrétně romským primášem Jožkou Kubíkem a písněmi moravských Romů z koncentračních táborů 2. světové války zase vynikající moravský hudební folklorista Dušan Holý. O romských vězeňských písních napsal na základě vlastního terénního sběru také romista Zbyněk Andrš.

Přestože hudba patřila k základním romským kulturním atributům, teprve v 90. letech výrazně vzrostl počet nahrávek, v nichž lze sledovat některé tendence: on stage prezentaci, masívní nástup > "rompopu", interpretace romských písní neromy nebo soubory, složenými z Romů i neromů.

Hudba moravských Romů

Moravští Romové patří mezi ty skupiny, mezi jejichž tradiční povolání patřívalo provozování hudby. Byli však téměř úplně vyhubeni během 2. světové války - dřív, než mohly být jejich hudební projevy zdokumentovány a prostudovány. Černíkovy "Cikánské písničky" ukazují na značnou míru přejímání metodického materiálu z písní neromského okolí. Podstatným znakem zaznamenaných písní je vždy text v romštině, přestože po staletí usedlí moravští Romové nejenže běžně uměli česky, ale často byla čeština jejich mateřským jazykem (Holý).

Pozdější záznamy dokládají blízkost textově tematického i hudebního materiálu písní moravských a slovenských Romů.

Hudba slovenských Romů

Pro hudební projevy této subetnické skupiny je podstatné rozlišení hudebních aktivit podle pohlaví: na jedné straně profesionální hudebnictví některých mužských členů komunity, které představovalo jeden z vítaných zdrojů příjmu, na druhé straně zpěv žen pro vlastní komunitu. Mužské hudební soubory, složené z houslí, basy (kontrabasu) a cimbálu byly před 2.světovou válkou najímány neromy ze sousedství pro oslavy svateb apod. Po válce se změnou společenské situace většina těchto souborů zanikla.

Repertoár takových romských souborů tvořily jak romské, tak neromské písně, a tak není nijak překvapivé vzájemné prolínání a sbližování (leckteré písnì mají paralelnì existující romský i slovenský text).

Zatímco mužské hudební aktivity byly instrumentální, zaměřené mimo vlastní komunitu, a profesionální, ženy převážně zpívaly (hudebnice-instrumentalistky, např. Cinka Panna , byly pociťovány jako něco výjimečného), a to uvnitř vlastní komunity. Zábava se zpěvem, hudbou, tancem a pitím – bašaviben - byla jednou ze standardních společenských situací.

Nejstarší zaznamenanou vrstvou písňového repertoáru slovenských Romů představují phurikane giľa (starodávné písně), které mají z hudebního hlediska dvě podoby: pomalé písně bez pevného rytmu hallgató a rychlé taneční písně quick čardáše . Texty phurikane giľa jsou z několika okruhů: o chudobě a sirobě (čorikane giľa), o vězení (hareštantska, bertenošika giľa), pijácké písně (mulatošna giľa). Většina textů uvedených ematických okruhů se zpívá na nápěvy hallgató, ojediněle i na rychlejší taneční melodie.

Písně se zpívají obvykle jednohlase, i když je zachycen i vícehlas, který vychází z klasicko-romantické harmonie.

Pro přednes tradičních písní je příznačná jak textová, tak i melodická variabilita, takže jedna píseň má různé podoby nejen u různých interpretů, ale i u téhož interpreta provedení od provedení.

Vedle stylově poměrně homogenního repertoáru phurikane giľa existuje i vrstva starších přejatých písní (označovaná jako přechodná vrstva) a nehomogenní skupina nových písní (neve giľa). Některé z nich přejímají textové nebo melodické motivy z phurikane giľa, jiné jsou autorskou tvorbou, ovlivněnou populární hudbou. Ty se obvykle označují jako > rompop.

Hudba olašských Romů

V hudebních projevech této romské skupiny se odráží jednak dlouhodobý pobyt na území dnešního Rumunska, a také pozdější itinerantní způsob života. Z balkánské tradice se v repertoáru olašských Romů (v Čechách a na Slovensku ovšem poměrně ojediněle) dochoval žánr balady, epické písně s mytologickým či historickým námětem (ze Slovenska pocházejí např. varianty balady o zabití olašského krále Bána). Itinerantní způsob života, v Československu násilně přerušený v r. 1959, je spojen s písněmi psalmodického typu, jejich texty také zachycují základní hodnoty olašské kultury: cestu, koně a obchodování s nimi , pití vína…. Poslední nahrávky těchto písní s úzkým ambitem, nepřesahujícím kvintu, a melismatickou melodií, pocházejí z první poloviny 60. let.

Další dva žánry jsou podobné jako v repertoáru slovenských Romů: pomalé písně k poslechu (loke ďila) a rychlé taneční písně (khelimaske ďila). Pro tradiční olašské hudební projevy je příznačné to, co pro většinu itinerantních etnik: absence hudebních nástrojů. Jejich zvuk je u Olachů nahrazován případě tanečních písní různými nonverbálními vokálními technikami, tleskáním, dupáním, luskáním prsty apod. – bumbázij.

V samé podstatě romského hudebního projevu je neustálá vstřebávání vlivů okolí a jejich přetváření. Od 60. let patřily k těmto vlivům i prvky populární hudby, především užívání příslušných hudebních nástrojů, užívání vícehlasu a tvorba nových melodií i aktuálních romských textů. Tento směr bývá označován jako > "Rom-pop". Nejvýznamnější soubory vznikaly často ze členů mladších generací tradičních hudebnických (např. v Rokycanech "Giňovci" nebo Věra Bílá se skupinou "Kale", v Náchodě rodinný soubor "Čilágos", ve "Svitavách Točkolotoč".)

Abstrakt

Hudba patří k základním identifikačním prvkům Romů. Ze tří hlavních romských subetnických skupin Čech, Moravy a Slovenska bylo u dvou – u moravských a slovenských R. – hraní na hudební nástroje pro okolní "majoritu" jednou z tradičních dědičných profesí mužských členů komunity. Ženy byly naopak zpěvačkami pro příležitosti uvnitř komunity.

Hudba olašských R. vykazuje mnohem menší stupeň ovlivněnosti okolím (jako důsledek neusedlého způsobu života); jsou v ní také patrné spojitosti s hudbou Balkánu. Základními hudebními žánry jak u usedlých slovenských a moravských R., tak u původně kočovných olašských R. jsou pomalé poslechové písně a rychlé písně taneční.

K základním rysům romské hudby patří neustálé přijímání a přetváření okolních vlivů, takže lze sledovat kontinuální přechod od nejstarších známých projevů až po rompop.

Literatura

Andrš, Zbyněk (1997) Bertenošika giľa aneb Romové, vězení a píseň. In: Romano džaniben 3-4, pp. 70-99.
Černík, Jožka (1916) Cikánské písničky. In: Hudební revue, pp. 162-169.
Davidová, Eva / Gelnar, Jaromir (1989) Tradiční i současný romský (cikánský) písňový folklór. In: Český lid 76, pp. 39-46.
Davidová, Eva / Jurková, Zuzana (1999) Hudba a písňový folklór Romů. Brno.
Davidová, Eva / Žižka, Jan (1991) Folk Music of the Sedentary Gypsies of Czechoslovakia. Budapest.
Havlů, Ivan / Macourek, Harry (1985) Aven Roma. Praha.
Holý, Dušan (1984) Mudrosloví primáše Jožky Kubíka. Praha.
Holý, Dušan / Nečas, Ctibor (1993) Žalující píseň. Strážnice.
Hübschmannová, Milena / Jelínková, Milena Romane giľa.
Jurková, Zuzana (1997) O čem vypovídají romská přísloví. In: Romano džaniben 3-4, pp. 45-47.
Kovalcsik, Katalin (1985) Vlach Gypsy Folk Songs in Slovakia (= Gypsy Folk Music of Europe 1). Budapest.
Stojka, Peter / Davidová, Eva / Hübschmannová, Milena (2000) Dúral me avilem / Z dálky jsem přišel. Praha.
Valašťan, Bohuslav (1963) Cigánske spevy a tance. Bratislava.

Zvukové prameny

Davidová, Eva / Gelnar, Jaromir (eds.) (1971) Romane giľa. Antologie autentického cikánského písňového folklóru (LP), Praha (Supraphon).
Holý, Dušan (ed.) (1998) Dalekonosné Husle. Muzika Jožky Kubíka a zpěváci z Horňácka, Brno (Gnosis CD G-Music 014).
Holý, Dušan (ed.) (2000) Majstr Jožka Kubík (CD). Brno (Aton).
Hübschmannová, Milena / Jurková, Zuzana (eds.) (1999) Romane giľa: Zpĕvník romských písní (MC). Praha (Fortuna).
Jurková, Zuzana (ed.) (2001) Vlachicka Djila. Nejstarši terénní nahrávky hudebního folkloru olašských Romů z České a Slovenské republiky – Die ältesten Feldaufnahmen der Musik der Vlach-Roma aus der Tschechischen Republik und der Slowakischen Republik (CD mit Beiheft [Tschechisch, Deutsch, Romani]). Prag (Academia).
Romart (ed.) (1990) Romský folklór 1-3 (LP). Brno.
Triny (2001) Gipsy Streams. Praha (Supraphon SU5354-2).
Image Verze pro tiskárnu
Image Phadžila, phadžila
Image Denaš more denaš
Image Trado me mure khuren – I will drive my foals
Česká republika