Rompop

K samé podstatě hudebního projevu těch romských skupin, jejichž členové provozovali hudbu jako tradiční profesi, patří neustálé vstřebávání vlivů okolí a jejich kreativní přetváření. (To platí jak o španělsko-andalúzských vlivech ve flamenku , tak o hudbě ruských Romů či o maďarských "cikánských muzikách".)

Od 60. let patřily k těmto vlivům i prvky pop music, především užívání příslušných hudebních nástrojů (nejprve kytary,později zejména amplifikovaných, tj. elektricky zesílených nástrojů), tvorba nových melodií i aktuálních romských textů. Tento směr bývá označován jako "rompop".

Texty moderních rompopových písní jsou různé. Jak obsahově tak kvalitou - což se ostatně mnohdy vzájemně podmiňuje. Z hlediska poetiky mají pochopitelně menší cenu klišé typu "kames man? / soske man na kames? / kamav tut..." ("miluješ mě? / proč mě nemiluješ? / miluju tě...") než texty, které reflektují (1) pocity současného Roma anebo (2) v lapidární zkratce popisují nějakou konkrétní životní situaci. K takovým textům patří například: (1) "Šele Romengero lav jekh gadžo prephagla" ("slovo sta Romů zlomí jeden gádžo") anebo (2) "Andro foros bari khangeri / rovel odoj cikňi čhajori / rovel rovel pal e daj / kaj la mukľa korkora / korkorora pro svetos" ("Ve městě je velký kostel / pláče tam malá holčička / pláče pláče pro maminku / že ji nechala samotnou / samotinkou na světě"). Zejména neklišovité texty svědčí o živosti a životnosti romského písňového folkloru. Byť se tak vzhledem ke zcela odlišným tématům nezdá, pokračují moderní texty v tradici nikoliv tím, že by prezentovaly phurikane (starodávná) témata hladu, bídy, ale tím, že plní jednu z důležitých tradičních funkcí romské písně: "lačhi giľi vakerel čačipen" ("dobrá píseň mluví pravdu/hovoří o skutečnosti"). Současná skutečnost "chodí v jiných šatech" - současní Romové "na phiren čhingerde melale pindrangle" ("nechodí otrhaní, špinaví a bosí"), ale žal i radost jim život přináší stejně jako dříve, a dobré rom-popové texty je dovedou o nich dovedou mluvit v kontextu současných životních rekvizit.

Je třeba se zmínit o textech, ve kterých se stereotypně opakují kale bala (černé vlasy) a šukar čhaj romaňi (hezká romská holka). Zdánlivě působí jako klišé. Nejsou ovšem výrazem romské identity, sloganem, který metaforicky vyjadřuje to, co zaklínací formule "sem Roma sam" ("jsme přece Romové!" - implicitně: a můžeme na to být hrdí)? Domníváme se že ano.

Oproti tradičním (phurikane) písním má řada rom-popových skladeb neanonymní autory, jejichž jména jsou fixovaná na CD, audiokazetách, případně chráněná Ochranným svazem autorským. Některé z takových textů - písně skupiny "Točkolotoč", některé texty hudebníků Věry Bílé, Jožka Feči, zaniklé skupiny "Čercheň", skvělé verše Vojty Fabiána - jsou ukázkami výborné moderní romské poezie.

Pro melodiku rompopu je příznačný zejména odklon od halgatových melodií bez pevného metra. Formálně symetrické (periodické) melodie, často rozvržené jako strofa – refrén, bývají obohaceny alteracemi. Nejběžnější je vokálně-instrumentální interpretace, přičemž zpěv bývá vícehlasý, mezi nástroji převažují strunné (kytary), klávesové a bicí, některé soubory (např. "Giňovci z Rokycan") používaly či používají i dechové, převážně žesťové nástroje. Není neobvyklé ani využití tradičních textů k nově komponovaným melodiím (Ilustrace 1: Kaskre ola duj čhavore)

Nejvýznamnější soubory vznikaly často ze členů mladších generací tradičních hudebnických rodin (např. v Rokycanech v 80.letech "Giňovci", "Rytmus 84", "Čercheň" Ilustrace 2: Amen Roma sam nebo Vera Bílá se skupinou "Kale", v Náchodě rodinný soubor "Čilágos", ve Svitavách "Točkolotoč", "Terne čhave" z Hradce Králové.)

Větší či menší podíl prvků rompopu obsahuje dnes naprostá většina hudby romských skupin, včetně těch, které hrají např. křesťanskou hudbu, i těch, které se samy deklarují jako "tradiční".

Image Verze pro tiskárnu
Image Kaskre ola duj čhavore
Image Amen Roma sam