Cimbál

Cimbál je strunný nástroj typu stolní citery, jehož struny jsou rozeznívány paličkami. Rezonanční skříň má často lichoběžníkový tvar a různý počet rezonančních otvorů. Ostrunění je většinou tří- až pětisborové (= více strun, v daném případě tři až pět, pro jeden tón). Struny (nejčastěji ocelové jako u klavíru) jsou často kobylkami rozděleny nadvakrát nebo třikrát. Dřevěné paličky mívaly v průběhu doby nejrozmanitější tvar, u maďarských cimbálů je běžné dvojí zakončení, které umožňuje dvojí kvalitu zvuku: na jedné straně jsou paličky potaženy plstí, na druhé jsou holé.

Nejstarší zprávy o výskytu tohoto nástroje v Evropě pocházejí z 15.století (Německo, alpská oblast, Itálie, Polsko, Maďarsko, české země, severní Francie, Anglie), ze 17.století se dochovala svědectví o jeho rozšíření i ve Skandinávii a ve Španělsku. V 17. a 18.století se cimbál z Evropy rozšířil do oblastí, ovládaných Turky – včetně Persie, kde se stal pod názvem santúr jedním z nejvýznamnějších nástrojů klasické hudby.

V 19.století se – v souvislosti s šířením klavíru v umělecké hudbě západní Evropy – stává cimbál především nástrojem lidové hudby a hudby nižších sociálních tříd městského obyvatelstva, zejména v alpské oblasti a ve východní Evropě. Uplatňuje se zejména v souborech se smyčcovými nástroji (dvoje housle + kontrabas), ve východní Evropě i s dechovými nástroji (klarinet) a bubnem. Roku 1874 vytvořil budapešťský nástrojař J. Schunda velký typ koncertního pedálového cimbálu (délka 160 cm) se čtyřoktávovým chromatickým rozsahem. Korpus nástroje je na podstavci a pomocí pedálů lze tlumit zvuk. Hluboký rejstřík (D – H) je trojsborový, střední (c – f) čtyřsborový a vysoký (f – e3) pětisborový. Tento nástroj se stal standardním nástrojem souborů městské (a posléze i venkovské) zábavní hudby v Maďarsku a západní části Rumunska, kde na něj hráli velmi často romští hudebníci. Odtud se rozšířil na Slovensko (kde byl základem mnoha romských kapel [Jožka Kubík]) a na Moravu (kde je tradice "cimbálové muziky" se smyčci a případně klarinetem dodnes živá), do Polska a na Ukrajinu. Paralelně s ním se ve venkovské lidové hudbě užíval i starší, přenosný cimbál, vytvářející příznačný harmonický doprovod strunným nástrojům. Dodnes je rozšířen v Rumunsku pod názvem tambal mic.

Status koncertního nástroje získal cimbál díky F. Lisztovi ("Ungarischer Sturmmarsch", 1876) a v orchestrální verzi jeho "6. Uherské rapsodie"; nástrojové asociace s maďarskou "cikánskou hudbou" využil Kodály (Háry János, 1926), Bartók ("Rapsodie č.1 pro housle a orchestr", 1928) a další maďarští skladatelé. [ The music of the Roma in Hungary ]

Image Verze pro tiskárnu
Image Tárogató and cimbalom
Cimbál romského hudebníka (Sedmihradsko), 1776
Romská kapela s cimbalistou (Burgenland [Rakousko]), 1934
Kolin (Slovensko)